Zájmy samic a samců se v přírodě velice často liší. Samice většinou chtějí svým relativně nákladným pohlavním buňkám zajistit kvalitní oplodnění, proto si vybírají kvalitní samce. Kvalitního samce ovšem není jednoduché poznat. Pečlivě si proto partnera vybírají samice organismů s malým počtem potomků. Strategie těch samic, které produkují hodně potomků (např. většina hmyzu), často bývá promiskuita – pokud budou její potomci mít mnoho otců, lze předpokládat, že aspoň některý bude obzvláště kvalitní. Samci se svými „levnými“ pohlavními buňkami mají zdánlivě stejný cíl – co nejvíce kopulací. Zatímco ale fitness (biologickou zdatnost) samice neovlivní nevěra jejího partnera, situace samců je odlišná. Pokud se jeho partnerka po kopulaci spáří ještě s dalšími samci, celkový počet jím oplodněných vajíček klesne. Mnoho samců hmyzu proto používá nejrůznější způsoby, jak samici zamezit v dalších kopulacích s jinými partnery, samice se těmto způsobům brání. Protože obě strany (samci a samice) mají v této hře tedy rozdílné zájmy, dochází, jak to tak bývá, k válce. Válka pohlaví je přitom ta nejrozšířenější a nejnemilosrdnější. Obě znesvářené strany neustále během evoluce vyvíjejí nové a zdokonalené zbraně a strategie. Účinné však bývají pouze novinky, protože protivník nikdy nespí a na každou zbraň existuje protizbraň. Ve válce pohlaví tak platí učebnicový princip populární Červené královny. Střípky závodů ve zbrojení lze vysledovat na následujícím příkladu.
Bruslařky jsou ploštice, žijící převážně na vodní hladině. Samci bruslařek maximalizují svou biologickou zdatnost, pokud se spáří s co největším počtem samic – takový „normální stav“. Příliš častá kopulace je však pro samice bruslařek nevýhodná – samci si při kopulaci „osedlají“ samici, a nechají se během páření i po něm vozit - zamezí tak dalším kopulacím své partnerky. Samici tato zátěž stojí nemalé množství energie, a navíc je kopulující pár vystaven vyššímu riziku predace. Znovu tedy existují rozdílné zájmy samců (hodně kopulací) a samic (málo krátkých kopulací), které zase vedou k válce pohlaví.
Vzhledem k tomu, že samci bruslařek se chtějí často pářit, u mnoha druhů se vyvinuly nejrůznější „uchopovací“ orgány a struktury, pomocí kterých „přesvědčí“ i neochotné samice. Tyto samčí struktury lze koneckonců nalézt u mnoha hmyzích zástupců. Samci bruslařek mají často silná přední stehna s různými trny, pomocí kterých se na samici zaklesnou a nepustí. U druhů rodu Rheumatobates se dokonce k tomuto účelu modifikovala tykadla. Výsledky nedávných výzkumů C.S. Hana a P.G. Jablonskiho naznačovaly, že u asijské bruslařky Gerris gracilicornis jsou ve výhodě samice. Ty jsou totiž vybaveny chitinózním štítem, který zakrývá jejich genitálie. Dorážející samci tedy mají smůlu – na opancéřovaných samicích si kopulaci nevynutí, samice musí s pářením souhlasit a aktivně genitálie vystavit. Samec si sice může samici „osedlat“ a pevně se na ní držet, k páření však dojde jen pokud bude chtít i samice. Donedávna se tedy myslelo, že touto morfologickou adaptací samice svoji válku prozatím vyhrály, protože samci si vskutku s pevným štítem nebyli schopni poradit.
Nyní se ale ukázalo, že samci bruslařky G. gracilicornis tentokrát prostě nepoužívají hrubou sílu, ale dávají přednost válečné lsti (či spíše nevybíravému vydírání). Ve válce a lásce je však povoleno vše, a ve válce pohlaví to platí dvojnásob. Čím tedy samci znovu zvrátili výsledek války na svoji stranu? Pokud sameček narazí na samici neochotnou k páření, začne ťukáním končetin o vodní hladinu produkovat vibrační signály. Tyto signály však nejsou určeny jiným jedincům stejného druhu, jak to bývá u bruslařek běžné. Namísto toho jsou určeny predátorům, například znakoplavkám. Pokud je totiž kopulující pár bruslařek napaden znakoplavkou (tedy zezdola), většinou je uchvácena a zabita pouze samice, nacházející se blíže vodní hladině. Odmítnutý samec tedy láká predátory na neochotnou samici. Pokud se samice nechce stát kořistí, musí urychleně souhlasit s pářením a odkrýt své genitálie. Jen tak přestane samec produkovat signály, zvyšující riziko predace. Odmítnutí samci takto signalizují i v případě, že se v okolí žádný predátor nevyskytuje. Pokud si však jsou přítomnosti predátora jisti, intenzita a síla signálů se ještě zvýší. Takto si však troufnou riskovat pouze velcí samci, u kterých nehrozí, že by je samice shodila. V tomto případě by se totiž zakrslíci snadno mohli sami stát snadným soustem.
Samci bruslařek G. gracilicornis jsou tedy opovrženíhodní vyděrači, kteří si páření vynucují pod pohrůžkou násilí. Protože by však sami samici nepřemohli, na špinavou práci si zvou silnější zabijáky. Strategie (podle našich měřítek) jistě nemorální, ale účinná – samice vyděračům podléhají a volí raději páření, nežli vlastní smrt. V této válce pohlaví zatím vyhrávají samci. Jiným směrem se vydala evoluce pohlavního chování u jiných hladinových ploštic, u hladinatek Phoreticovelia disparata, o kterých se již na Oslu psalo. I v tomto případě vyšli ze souboje pohlaví vítězně samci. Zdá se, že emancipace mezi semiakvatické ploštice dosud nedorazila.
Zdroje:
DOI: 10.1038/Ncomms1051
10.1371/journal.pone.0005793