Když indická tektonická deska při svém pohybu na severo-severo-východ narazila na obrovskou euroasijskou, zemská kůra na jejich kontaktu zmohutněla a zvrásnila se. Výsledkem je dnešní Tibetská náhorní plošina, z níž se do nebetyčných výšek zvedá majestátní Himálaj. Není raritou na jeho svazích objevit zkamenělé důkazy života v pradávném moři, jehož dnové sedimenty se vrásněním vyzvedly o několik kilometrů vzhůru. Tedy do míst, kde ve skutečnosti tyto organismy nežily. Nadmořské výšky Tibetské plošiny přesahující 2,5 kilometru ale vydávají důkazy i o vyhynulých zvířatech, jež zde žila před více než třemi miliony let a přizpůsobila se na drsné chladné podmínky ještě v pliocénu (před 5,3 až 2,6 mil. let), tedy před nástupem doby ledové - pleistocénu. Když se klima před asi 2,6 miliony let začalo ochlazovat, následovala svou potravu a sestupovala do níže položených oblastí a pak dál na sever, do rozlehlé tundry asijského kontinentu. Postupně se rozšířila do stepních oblastí celé Eurasie i Severní Ameriky.
Náš rod homo putoval z Afriky v několika migračních vlnách a postupně osídloval všechna k životu příznivá místa na Zemi. Tento jeho africký exodus jsme nazvali „Out of Africa“. Pro některé pleistocénní druhy velkých zvířat pravděpodobně zavedeme podobný termín – Out of Tibet, kterým budeme označovat jejich změnou klimatu vyvolanou migraci z Tibetské náhorní plošiny a postupné rozšiřování po mnohem větším území.
Jedním z důležitých důkazů pro tuto teorii je paleontologický nález, o kterém v dnešním čísle časopisu Science referuje v článku „Pryč z Tibetu: Pleistocenní srstnatý nosorožec svědčí o původu velkých býložravců na Tibetské náhorní plošině“ (Out of Tibet: Pliocene Woolly Rhino Suggests High-Plateau Origin of Ice Age Megaherbivores) desetičlenný americko-čínský tým vedený Tao Dengem z Čínské akademie věd. Jde o objev lebky dosud neznámého vyhynulého osrstěného nosorožce druhu Coelodonta thibetana, který se pásl v tibetském údolí Zanda, v nadmořské výšce okolo 4 200 m, v době před 3,7 miliony let, tedy víc jako milion let před nástupem první fáze poslední doby ledové. Podle velikosti lebky, jejíž délka je 77 cm, se odhaduje váha jejího majitele na asi 1,8 tuny (pro porovnání – velikost nalezené lebky je porovnatelná s lebkou nosorožce tuponosého, který dosahuje hmotnost i přes 2 tuny, takže může jít o velikostně podobná zvířata). Jestli se autoři studie nemýlí, pak chlupatého nosorožce C. thibetana lze považovat za předchůdce nosorožců srstnatých druhu Coelodonta antiquitatis, kteří ve vrchním pleistocénu žili i na území střední Evropy, o čemž svědčí nález kostry u Mikulovic v okrese Pardubice. Tato fosílie je součástí sbírky Národního muzea v Praze.
Doposud se předpokládalo, že pleistocenní megafauna, tedy hlavně velcí býložravci, mezi které patří známí mamuti, mastodonti i srstnatí nosorožci, se vyvinuli z méně „chladnomilných“ předků přímo na území Eurasie nebo Ameriky až pod tlakem klimatických změn. Zdá se ale, že alespoň několik druhů mohlo být na drsné podmínky přizpůsobeno mnohem dříve, protože žily ve vysokohorském prostředí Tibetu.
|
Jeden z pozemských paleontologických rájů |
Vzácný nález fosilní lebky nosorožce druhu |
Kromě zmíněného nosorožce C. thibetana autoři studie zmiňují i předtím nalezené fosilie jiných velkých zvířat z údolí Zanda, z vrstev starých 1,5 až 6,15 milionů let – pozůstatky předků sněžného leoparda a jeho hlavní kořisti, nahura modrého (himálajské horské ovce - Pseudois nayaur) nebo tibetské antilopy (Pantholops hodgsonii). I to podporuje jejich představu, že v Tibetu se fauna na chlad adaptovala ještě v pliocénu a mohla být pak zdrojem vzniku nových druhů na vzdálených územích, kam se v pleistocénu rozšířila. Podle slov jednoho z autorů, Xiaoming Wanga, paleontologa z kalifornského Přírodovědného muzea v Los Angeles, to naznačují i porovnávací genetické studie, které svědčí o evolučních příbuzenských vazbách mezi středoasijskou horskou divokou ovcí argali (Ovis ammon) a severoamerickou ovcí tlustorohou (Ovis canadensis), stejně jako mezi tibetským divokým turem jakem (Bos mutus) a evropským zubrem.
Wang, který se svými kolegy již 14 let sbírá na Tibetské náhorní plošině střípky mozaiky tamního dávného života, navzdory nedostatku kyslíku stěžujícího fyzickou aktivitu považuje tuto oblast za „jedno z nejkrásnějších míst na světě.“ A věří, že zde objeví ještě mnoho paleontologických kuriozit: „Chladné oblasti, jako jsou Tibet, Arktida a Antarktida, jsou místa budoucích nečekaných objevů. Představují zbývající, doposud z velké části neprozkoumaná území."
Video 1: V Rusku nalezená kostra nosorožce srstnatého, který se pravděpodobně vyvinul z druhu C. thibetana.
Video 2: Rekonstrukce možné události z doby ledové – útok srstnatého nosorožce na člověka neandertálského z dílny BBC.