Nějak se ale vytratila podstata problému. Národní park je (podle definice) mezinárodně nebo celostátně významné a jedinečné území s dochovanými přírodními nebo málo ovlivněnými ekosystémy. Les (a vlastně celá krajina) na našem území prošel od konce poslední doby ledové dlouhým vývojem. Zároveň se vyvíjela lidská společnost, která les využívala. Na základě analogií se skupinami na úrovni lovců a sběračů můžeme předpokládat, že k ovlivňování (vypalování s úmyslem zlepšit podmínky k lovu) docházelo dokonce již ve starší době kamenné.
Podstatné změny nastaly s příchodem zemědělců. Lesy byly postupně zatlačovány ve prospěch kulturních stepí. Můžeme konstatovat, že se vývoj krajiny rozdělil na lesní a stepní. Postupně se přecházelo od pouhého využívání lesa k jeho pěstování. Stejně, jako lidé hledali nejvýnosnější zemědělské plodiny, hledali(a našli) i nejvýnosnější druhy stromů. Zjednodušeně řečeno – vynalezli užitkové lesy.
Ty části přírody a krajiny, které jsou nejcennější (ale pozor, v mnoha případech spíše zvláštní), chráníme. Přitom jde velmi často nikoli o původní, ale naopak o člověkem naprosto změněné, často i úmyslně upravené nebo dokonce lidmi vytvořené tvary nebo společenstva.
Křížky - hadcová skalka s vzácnou flórou. Tři kříže umocňují dominantu, přestože nejsou důvodem ochrany lokality, historicky k ní patří. (Kredit K. Drábek)
Možná si ani neuvědomujeme, že někdy chráníme něco, co by bez lidského zásahu vůbec nemohlo vzniknout. Lomy často odkryly naprosto unikátní jevy. Rozhodně není náhodou, že právě lomy jsou mezi nejčastěji chráněnými objekty.
Chráněná Panská skála není nic jiného, než starý opuštěný lom. Lidé ji nejen odkryli, ale i upravili do současného tvaru. (Kredit K. Drábek)
Navíc místa narušená těžbou vůbec nemusí být bez života, ale jsou to spíše místa, kde je alespoň z počátku méně druhů a tedy i menší konkurence. Chráněné druhy jsou obvykle vzácné právě proto, že těžko zvládají mezidruhovou konkurenci.
| Kandík psí zub Lokalita kandíku - bývalá těžba zlata. | |
| Kandík psí zub roste v Čechách jen na jediném místě, na svahu Medníku. Další výskyt je až v Jihoslovinském krasu. Pravděpodobně jde o nepůvodní, někdy v minulosti vysazený druh. |
Někdy vznikají cenná místa naprosto neúmyslně. Zlato se ve zlatodole Roudný získávalo pomocí louhování kyanidem – tedy se používal jeden z nejprudších jedů. Hornina rozdrcená na písek se sypala na haldu. Dnes se jedná o chráněnou lokalitu s výskytem vzácných druhů hmyzu. Přirozenou cestou se zde obnovuje les. V péči o lokalitu je tedy i odstraňování přirozených náletů.
|
Písečný přesyp u Píst Halda zlatodolu Roudný. Velmi podobný biotop jako na přirozeně vzniklém přesypu u Píst je halda zlatodolu Roudný (viz níže). | |
| Písečný přesyp u Píst Halda zlatodolu Roudný. |
Jsou cenná místa, která vznikla ekologickou katastrofou. Původci této katastrofy byli naši předci – staří Slované. Středověké klimatické optimum jim umožnilo kolonizovat i vyšší polohy. Odlesnění za účelem získání zemědělské půdy vedlo k erozi. Lužní lesy kolem Labe dnes rostou na půdě, která byla splavena z vyšších poloh. V podloží jsou původní náplavy – štěrky a písky.
| Polabí - lužní les vyrůstá na někdejší splavené ornici. | |
| Rezervace Tajga - rybník je vlastně nádrž k napájení kanálu, kterým se přiváděla voda a plavilo dříví k dolům. |
Lomy jsou někdy považovány za jizvy v krajině. Po ukončení těžby se rekultivují, stěny se zabezpečí a lom se zalesní, aby se začlenil do krajiny. Často však rekultivace působí víc škody než užitku. Likvidací lomu nejen snížíme pestrost krajiny, ale často přicházíme i o místo, které by bylo vhodné chránit z geologického hlediska.
Krajina v Českém krasu - vpředu skalní step na Kotýzu, v pozadí velkolomy na vápenec. Zdánlivě původní skalní step v popředí je ve skutečnosti druhotná, vzniklá na opuštěném pravěkém hradišti.
Někdy na sebe naráží několik aspektů ochrany. Chráněný přírodní výtvor (třeba skála) mizí ve stromech. Pak je třeba rozhodnout, co je důležitější, a část stromů případně vykácet. Jindy zase máme zdánlivě neupravené místo po těžbě, ale v kalužích se množí ohromné množství obojživelníků a ve skalách je zase unikátní záznam historie planety. Zákon je ale jasný – povinná rekultivace. Ta ale v takových případech udělá víc škody než užitku.
| Klepec - zvětrávání žuly. Ohromný balvan je viditelný jen tehdy, když stromy nemají listy. | |
| Lomnice u Sokolova. Podle zákona se mají chránit místa, kde se rozmnožují obojživelníci. Na hraně bývalého lomu je unikátní paleontologická lokalita. Zákon však vyžaduje rekultivaci. |
Oklikou se dostáváme zpěk k lesům, především lesům na Šumavě. Většinou se jedná o vysazené monokultury, navíc ze sazenic různé provenience. Funkce takového lesa rozhodně není dokonalá.
Na některých místech jsou zbytky lesů i pralesovitého charakteru. Někteří ekologové předpokládají, že obnova lesa probíhá v cyklech. Malý cyklus je v podstatě přirozená obnova lesa na malých plochách a druhové složení se nemění. Velký cyklus má nastat rozvrácením ekosystému zpravidla po dosažení konečného (klimaxového) stadia - napřiklad větrnou kalamitou nebo přemnožením kůrovce. Druhy dlouhověké jsou na čas nahrazeny druhy krátkověkými.
Naproti tomu lesníci upozorňují, že pralesové rezervace nejsou schopné, již vzhledem k okolním porostům, samostatného vývoje a v případě nezasahování může dojít k takovému poškození, že další ochrana bude zbytečná.
| Smrková monokultura - i v ní dochází k samovolné obnově. | |
| Výsledek kůrovcové kamity. |
Pro stromy se často zapomíná na les. Les je přece složitý ekosystém, nezastupitelnou roli v něm mají i druhy, které u nás už nemáme (například velcí predátoři, jako jsou vlci a medvědi). Jádro Boubínského pralesa musí být oploceno, jinak zvěř zlikviduje mladé stromky, především listnáče a jedle. Totéž se týká i jiných míst. Nezasahování prostě není možné.
Smrková monokultura převáděná na přírodě blízký les pomocí výběrného kácení a v případě nutnosti dosazování potřebných druhů. (Kredit: K. Drábek)
Závažnou chybou je nerespektování lokálních podmínek jednotlivých lokalit. Nelze dost dobře srovnával velkoplošné smrkové lesy severních oblastí s relativně malou Šumavou. Stejně může dojít k závažným chybám při přejímání zkušeností z Německa nebo Rakouska, kde převládají jihozápadní svahy.
Nesmíme zapomínat na to, že v případě Šumavy se jedná především o umělý stejnověký jednodruhový les. Tedy velké cykly podle představ ekologů nemohou fungovat. Dokonce lze pochybovat i o tom, že takto probíhaly v minulosti, v dobách, kdy byly lesy lidmi ovlivněny jen minimálně. V rašeliništích se totiž zachovává pyl rostlin z okolí. Záměna dlouhověkých stromů za krátkověké by se musela v pylovém spektru cyklicky opakovat.
Šumava je pořád ještě nesmírně cenný kus území. Je nutno ji chránit a ne se dohadovat, jestli tam má být Národní park nebo ne. Není to hračka pro experimenty, ani prostředek pro zviditelnění skupiny fanatiků nebo mocichtivých politiků. V minulosti se už udělalo dost chyb. Nejdříve je třeba tyto chyby napravit. Nechme šumavské lesy spravovat odborníky, tedy lesníky. A nezapomínejme, že než tam poroste zdravý les, takový, ve kterém budou potřebné jen minimální zásahy, bude trvat jednu generaci. Stromů, ne lidí.
Za nejkrásnější místa na Šumavě jsou považovány slatě, především jezírka na nich. Jsou to ale místa, kde se v minulosti těžila rašelina. Tedy místa silně lidmi ovlivněná. (Kredit: K. Drábek)
Obnova lesa v Národním parku Šumava 
Fotodokumentace některých zasažených částí Šumavy od NP Šumava. Správa Národního parku Šumava tehdy ještě prosazovala bezzásahovost. Fotografie ukazují, co vyrůstá na místech, kde se přemnožil kůrovec. Sami můžete posoudit, jestli je nový les smíšený a různověký.
Psáno pro Blog Karel Drábek a Osel.cz, Kredit obrázků: Karel Drábek, Marek Drha a Karel Malík NP Šumava.