Američtí vědci odhalili gen, který dodává jelenům a jelencům odolnost vůči prionům. Nositelé tohoto genu jsou v populaci v naprosté menšině (tvoří zhruba 1%), což je záhada. Odolnost ke smrtící chorobě, která je obdobou „nemoci šílených krav“ a bývá označována jako CWD (z anglického „chronic wasting disease“ neboli „nemoc chronického vyčerpání“), by měla být evolučně velice výhodným znakem, jehož nositelé by měli mít v populaci navrch. Je ale možné, že odolnost k CWD s sebou nese určitý handicap Povaha geneticky podmíněné odolnosti zatím nebyla pracovníky Cervid Research and Recovery Institute v Durangu blíže upřesněna. Dá se však předpokládat, že jde o variantu genu pro tzv. prionový protein, jehož prostorovým přeuspořádáním vzniká infekční proteinová částice zvaná prion. Ostatně i u lidského prionového onemocnění zvaného nová varianta Creutzfeldt-Jakobovy choroby onemocní jen lidé s určitou variantou genu pro prionový protein.

Namístě je však i notná dávka opatrnosti. Vědci se domnívali, že některé varianty genu pro prionový protein chrání ovce před prionovým onemocněním zvaným skrapie (česky klusavka). Nakonec se však ukázalo, že nositelé této „odolné“ varianty genu mají jen velice prodlouženou inkubační dobu choroby a trvá jim tedy déle, než se u nich nemoc projeví. Stejná situace byla pozorována i u kuru, jímž trpěli novoguinejští lidojedi z kmene Fore. Běžná inkubační doba u lidí nesoucích „náchylnou“ variantu genu pro prionový protein trvá 2 až 5 roků. U lidí, kteří byli díky variantě genu pro prionový protein dlouho považováni za odolné, se prodlužuje inkubační doba kuru až na 40 let. Nakonec si ale priony svou oběť nenechají uniknout ze spárů a zahubí ji.

CWD, kterou bychom si mohli překřtít na „nemoc šílených jelenů“ devastuje jeleny a jelence v Severní Americe a v některých státech USA ji trpí až pětina vysoké zvěře. Choroba se dostala i na farmy, kde se jeleni a jelenci chovají pro maso a pro nezralé paroží (tzv. panty) využívané v orientální medicíně. Chov jelenů na farmách v USA a Kanadě se ocitl na kolenou.

Veterinární patolog Terry Sparker z Colorado State University je přesvědčen, že výběrem jelenů a jelenců nesoucích gen pro odolnost k CWD by bylo možné vyšlechtit populaci odolnou k této chorobě a oživit skomírající jelení farmy. Vyhlídky na úspěch jsou ale nejisté. Kromě jiného o tom rozhodne i ochota výrobců orientálních „životabudičů“ vrátit se k severoamerické surovině. To nebude jen tak, protože uvolněné místo v odbytu pantů hbitě vyplnila nabídka jeleních farem z Nového Zélandu, kde se CWD nevyskytuje.

 Laň jelence postižená prionovou chorobou CWD. Typické je zeslábnutí zvířete, výtok slin, atypický postoj. Někdy se zvířata děsí sebemenšího podnětu, jindy jsou apatická. Zvířata nežerou a nepijí. Mají narušenou koordinaci pohybu. Hynou na celkové zeslábnutí. Cesta šíření nákazy není úplně jasná, ale předpokládá se, že se zdraví jeleni a jelenci nakazí priony vyloučenými z těla nemocných zvířat (zřejmě slinami, močí a snad i trusem). Není jisté, zda se priony mohou přenést se zvěřinou i na člověka. Při lovu, stahování a porcování vysoké se doporučuje používat rukavice a nedoporučuje se konzumovat mozek a míchu. Mimo Ameriku si ale můžete jelení maso klidně dopřát, protože výskyt CWD se omezuje jen na Nový svět. Losi a sobi jsou k CWD odolní.

 Nositelé určité varianty genu pro prionový protein byli dlouho považováni za odolné k chorobě kuru. Nakonec se ukázalo, že mají jen hodně prodlouženou inkubační dobu.