Jeho vědecké označení hauslabjochský muž se neujalo, mnohem lépe se uchytila vtipná nadsázka „Homo tyrolensis“. Řeč je o nejpopulárnější ledovcové mumii z přelomu mladší doby kamenné. Z toho, co zpočátku vypadalo jako umrzlý horolezec, se časem vyklubala oběť vraždy, která se stala před pěti tisíci lety. Veřejnost si zmrzlého horala oblíbila a pokřtila na Ötziho (podle údolí Ötz, v jehož blízkosti zahynul). Jeho mrtvolu náhodoou našli němečtí turisté 19. září 1991 v jámě stranou od ledovce ve výšce 3210 metrů. Muž byl nejprve považován za Rakušana. Pak se ale přesnějším měřením zjistilo, že ztuhnul 93 metrů jižně od hraniční čáry a rázem z něj byl Ital v majetku mocnosti Apeninského poloostrova. Následoval převoz do Bolzana, kde má v Archeologickém muzeu vlastní ledničku.
Osud „ledového muže“ se neustále měnil. Zpořátku byl pastevcem, kterého překvapila náhlá bouře. Když rentgen odhalil hrot šípu v jeho těle, bylo jasné, že byl střelen do zad. Mělo mu to ochromit paži a podle dobrozdání soudních patologů umíral mnoho hodin v krutých bolestech na těžkou ztrátu krve. Snímky hlavy z tomografu později zase dávaly obraz možného rychlého skonu když mu násilník rozbil hlavu kamenem. Protože se na jeho paži, pazourkovém noži a na šípech, které měl v toulci našla cizí lidská krev, nejspíše ani on se se svými protivníky zrovna nemazlil.
Asi metr a 58 centimetrů vysoký chlapík vážící okolo padesáti kilogramů nepatřil ke spodině, naopak. Měl u sebe měděnou sekeru s topůrkem z tisového dřeva, což bylo na tehdejší dobu něco, jako když dnes dáváme na odiv, že si své pozadí můžeme vozit ve Ferrari. Kabát sahající po kolena měl z kozinky ale na hygienu si nejspíše moc nepotrpěl. Měl ho špinavý a byly v něm blechy.
Čepici měl z medvědiny. Úzké kalhoty, jakým dnes říkáme legíny, mu držel opasek z teletiny. Boty měly tuhou podrážku z medvěda a vrchní část z jelena. Vnitřní část bot byla vyztužena lýkem a izolaci místo ponožek zastávalo seno. U pasu se mu při chůzi houpal váček s proprietami pro přežití - kostěnou „jehlou“, plodnicí z houby zvané troudnatec kopytovitý a tři pazourky nesoucí stopy po pyritu. Jasný důkaz toho, že si rozdělával oheň pomocí křesadla.
Poněkud matoucím faktem jsou stopy cizí krve, které měl na zádech a oděvu, z čehož někteří vydedukovali, že mohl na zádech nést zraněného. Dvě genetické značky v jeho vlastní krvi (mitochondriální DNA) zase vypovídají příběh o tom, že měl zřejmě problémy s plodností. Bičíky Ötziho spermií byly líné a je možné, že byl bezdětný. Naštěstí se jeho varlata nenašla. Buďto byl vykastrován, a nebo mu je spolu s přirozením utrhli, když jej jako nezodpovědného horolezce z ledu dobývali pomocí horolezeckého špičáku a lyžařských hůlek. Naštěstí proto, protože žádosti žen, které se chtěly nechat Ötziho spermiemi oplodnit, tak zůstaly nevyužity.
Poměr izotopů stroncia v zubech a kostech svědčí o tom, že náš chlapík pocházel z některého z alpských údolí v jižním Tyrolsku - Eisack, Vinschgau nebo Schnalstalu. Možná z vesnice Feldthurns. Tuto teorii kromě výsledků měření izotopů potvrzuje i písek z mlýnských kamenů. Těmi se tehdy mlelo obilí a jeho odrolené hrudky mu jako nestravitelný balast zůstaly ve střevech. Jsou z horniny, která se vyskytuje právě na severu Itálie. Dokonce i nalezená pylová zrna habrovce habrolistého (Ostrya carpinifolia), který roste jen jižně od nejvyššího hřebene Alp, podporují domněnku o jeho severoitalském původu.
Příčné prohlubně na jeho nehtech jsou zase svědkem, že jeho život nebyl procházkou růžovým sadem. Ztenčení nehtů je známkou prodělaných vážných chorob. Silné stresy prožíval opakovaně 8, 13 a 16 týdnů před smrtí.
Ať už byl starý šlachovitý mužík zabit z jakýchkoli důvodů, neprodal svojí kůži lacino. Dokládá to zlomená záprstní kost a poraněný hřbet ruky. Bitka se sice odehrála nedaleko od nás ale více než tři tisíce let před Kristem. Ke zranění ruky podle začínajícího procesu hojení se mu přihodilo den nebo dva před tragickým skonem. Zda vlastní příčinou smrti při jeho posledním zápase na život a na smrt byla pazourková šipka, která se mu po zákeřné střele do zad dostala až pod levou lopatku a přetnula podklíčkovou tepnu, na což by brzo vykrvácel a nebo zda tepnu nepřetla a byla to rána do hlavy kamenem (pokud frakturu neudělal tlak ledovcového krunýře), se asi již nedozvíme.
Ötzi byl ale chudák i z dalších důvodů. Posledních let života si opravdu moc neužil. Musel mít problémy se zažíváním. Ve střevech měl totiž tenkohlavce (Trichuris trichiura). To jsou parazitičtí červi, kteří způsobují bolesti břicha a krvavé a prakticky setrvalé průjmy. Další poznatky z právě skončené konference se dotýkají tří oblastí. Mikrobiolog Frank Maixner znovu prozkoumal snímky z tomografu z roku 2005. Především částí žaludku, který se z nějakých důvodů ocitl poměrně vysoko v trupu a v neobvyklé pozici. Našlo se v něm dost obsahu, ze kterého metodou sekvencování DNA šlo určit, že Ötzi si pouhých 30 - 120 minut před svou smrtí pochutnával na sušeném mase z divoké kozy - kozorožci alpském.
Obrázek ve velkém rozlišení zde )
Další dborníci, Frank Ruhli a zubař Roger Seiler z Centra pro evoluční medicínu na University of Zurich, zase upřesnili věk zavražděného. Byl mladší, než se původně předpokládalo, skonal ve věku mezi 35 až 40 lety. I tak šlo na tu dobu o kmeta. Trojrozměrné zobrazení čelisti a postavení zubů nasvědčuje něčemu, čemu odborníci říkají tupé trauma postihující dva zuby. Našinec tomu říká, že někdy v době, kdy si zlomil kost v ruce dostal navíc ještě přes ... Kromě toho trpěl paradentózou a měl zkažené zuby. Vědci říkají, že to měl ze sladkostí.
Genetička Angela Graefenová z Institutu pro mumie a Icemana oznámila, že se jejímu týmu konečně podařilo přečíst celý Ötziho genom. Z toho se dá nyní vyčíst, že ačkoli téměř všem uměleckým rekonstrukcím obličejů Ötziho vévodí modré oči, jeho genom tento znak nordické rasy u našeho Tyroláka vylučuje. Byl příslušníkem genetické linie, jež zřejmě vymřela. Jeho oči byly s největší pravděpodobností hnědé.
Dnes se můžeme na fandu do tetování, který si zraňoval zápěstí, kotníky, kolena i záda řeznými čárkami a křížky, aby si pak do nich vtíral dřevěné uhlí podívat na stránce www.icemanphotoscan.eu Osobně do tváře můžeme chlapíkovi, v jehož příruční lékárničce zjistili podle vědců z univerzity ve skotském Glasgowě nechyběl ani amulet a droga v podobě sušených hub s účinkem antibiotika, můžeme pohlédnout v pološeří Jihotyrolského archeologického muzea v Bolzanu. Ötzi je v za skleněným okénkem 40 x 30 cm a je v poloze, v jaké ho turisté před deseti lety našli. Spěchat s návštěvou nijak zvlášť nemusíme. Frozen Fritz a nebo Similaun Man, jak zde ledovému muži přezdívají, je uložen v simulovaných podmínkách, které panují v ledovcové pustině ve výšce 3 210 metrů nad mořem. V takových, v jakých přečkal již 5 300 let (–6 °C, vlhkost 98 %).
Muzeum v Bolzano
Ze života Ötziho
Prameny:
EURAC Research,Institute for mummies adn Ice man www.icemanphotoscan.eu
Seventh World Congress on Mummy Studies, South Tyrol Museum of Archaeology