Vědci z University of Reading začali zjišťovat jak je možné, že včelí populace již po celá desetiletí neustále klesají. Nepátrali, jak je nyní zvykem, zda jsou na vině industriální ekologické zátěže, zavlečení cizopasníka kleštíka včelího či nákaza IAPV virem rozšířeného z Izraele.
Nedělali žádnou velkou vědu, jen vsadili na pečlivou evidenci imperiálního berňáku. Statistické zpracování na úrovni kupeckých počtů odhalilo, že zdecimované stavy apis mellifica ani při nejlepší vůli již nemohou stíhat opylovat ani polovinu toho, co zvládaly na začátku let osmdesátých, kdy jak ta včelí, tak i britské království, byla v plné síle. Dnes je situace jiná a stále více ostrovních jabloní, fazolí, řepky i jahod již nevděčí za své zasnoubení včelám šlechtěným, ale hmyzu prostému, včetně mravenců.
Podíl plodin na orné půdě, které se bez opylení hmyzem nerozmnoží, se v zemi Spojeného království zvýšil z necelých 8 procent z počátku let osmdesátých, na 20 procent v roce 2007. Jetě patrnější je nastoupený rostlinářský trend na východě země, kde tento podíl činí již 30 %. Za tři desetiletí vzrostlo zastoupení plodin, které by bez hmyzu nepřinesly žádný zisk, téměř o šedesát procent. Jejich plochy se přitom dál každým rokem rozrůstají o více jak 20 000 hektarů. Bez ohledu na řídnoucí řady včelařů a jejich létavek, farmáři díky sklizním olejnin a luštěnin, které jsou nyní o více než polovinu větší (54 %), prosperují. Z toho vědci usoudili, že buďto jsou včely dnes nejméně třikrát pracovitější, než byly před pár lety a nebo v opylení zaskakují náhradníci. Kacířské odhady tvrdí, že podíl včel je již pouhých 10 až 15 procent.
Pokud včely jako opylovači důležité nejsou, kdo tedy je?
Výzkumníci spočítali že opylovači ročně odvedou „práci“, která britským farmářům přináší 400 milionů liber. Částka v přepočtu jedenácti miliard korun nejspíš sedí, horší to už je s tradovaným učebnicovým bludem, že z 90 % to je dílo „domestikovaných“ včel. Není tomu tak, alespoň ne na sever od Lamanšského průlivu, kde hlavní zásluhu na tom, že poddaní Jejího Veličenstva netrpí hladem vědci připsali pestřenkám, zednicím, čmelákům a jiným breberkám. Podlen Breeze a jeho kolegů dnes žije na území Velké Británie nejméně 250 druhů zednic. Tato samotářská stvoření, nazývaná někdy jako poustevnice, jsou veřejnosti poměrně málo známy. Jak vidno, jsou stejně dobrými pečovatelkami o porosty, jako běžné včely. I když se jim přezdívá zemní včely s našimi medonoskami toho mají společného jen málo. Netvoří roje a není potřeba se o ně starat. A i když jich je v přírodě hodně, ani si jich většinou nevšimneme. Jsou tak trochu škodolibou ukázkou toho, že by to na ostrově mohlo fungovat i bez královny - neznají totiž kastovnictví ani pojem dělnice. Všichni jedinci jsou plodní a to jak samičky, tak trubci. Jsou to individualistky, chovají se samotářsky, vajíčka kladou do privátních chodbiček a vždy jen jedno do každé z komůrek. Poté, co vajíčko vybaví do světa zásobou potravy z pylomedového těsta, dutinu směsí slin a hlíny zazdí. Další zajímavosti z tohoto blanokřídlém hmyzu, který má s nám známou včelou společnou snad jen vizáž, jsme zmiňovali v souvislosti s pylovým travičstvím a snahou rostlin ubránit si svůj nárok na radovánky z pohlavního rozmnožování.
Pestřenek je na světě více než šest tisíc druhů
Pod taktovkou Toma Breezeho kolektiv čtyř vědců svými dedukcemi srazil zásluhy a prestiž ostrovních včelařů. Nechtěně se jim totiž podařilo zpochybnit opodstatněnost podpory, které se jim od společnosti dostává. Do značné míry znevážili pohled na včelařství, které vytvořil sedmisetčlený tým ekologů posuzující přínosy národního ekosystému (NEA). A protože právě takovými gigastudiemi se rádi ohánějí úředníci když přerozdělují to co předtím od daňových poplatníků vybrali, lze předpokládat že zhmotňovaná přízeň tomuto druhu chovatelství ospravedlňovaná veřejným zájmem, poněkud ochabne. Sám Breeze, bez ohledu na to co vyzkoumal, se nyní snaží, aby v tomto směru vše zůstalo při starém. Je ale otázkou, jak se po vypuštění džina k tomu postaví veřejnost a politici. U nás toto téma zatím tak horké není. Ale co když se časem ukáže, že i ty naše se chovají stejně jako ty „mluvící anglicky“... Jistým náznakem, jak si ve srovnání se sprostým hmyzem stojí, by mohlo být porovnání jednoho z konkurenčního druhu včel - zednic. Ty zřejmě začínají mít za kanálem nad medonoskami navrch. Britští vědci jich u nich na ostrově napočítali jen 250 druhů. Naši entomologové došli k závěru, že jich máme dvojnásobek. Na území bývalého Československa se daří 609 druhům. Počítáním pestřenek, pokud je nám známo, se u nás moc specialistů podrobně nezabývá a nebo jejich výsledky nejsou veřejnosti běžně dostupné. Že pestřenkami měrou vrchovatou oplývají i naše luhy a háje, dokládá řada amatérských záznamů. Ukázku jejich opylovacího koncertu můžeme shlédnout například díky panu Jiřímu Němcovi.
A závěr? Snad jen, že je to logické - pyl a nektar jsou příliš vzacným zdrojem potravy, než aby mohly prijit k zmaru. Příroda nerada nechává vše na bedrech jednoho druhu, zvláště pokud jde o rozlohu rozsahu kontinentů s nespočetným množstvím rostlinných druhů. V takových případech je konkurence obrovská a vzájemné "záskoky" běžné a že z takové situace profitují i rostliny, by nás nemělo překvapovat. Tak pracuje evoluce.
Pestřenky se činí a včely nikde...
Prameny: Breeze, T.D.; Bailey, T.D.; Balcombe, K.G; Potts, S.G. (2011) Pollination services in the UK; How important are honey bees? Agriculture, Ecosystems and the Environment (published online) doi: 10.1016/j.agee.2011.03.020 ., Pollination services in the UK: How important are honeybees?, Agriculture, Ecosystems & Environment, published online 20 May 2011, doi:10.1016/j.agee.2011.03.020