Vše nasvědčuje tomu, že u okolních hvězd obíhá spousta planet. To je ale skoro všechno, co o nich zatím můžeme říct. Pokud není Země ve srovnání s cizími planetami podobného typu něčím hodně výjimečná, například vlastnictvím velkého měsíce, a pokud jednoduchý život na úrovni hemžících se buněk opravdu vzniká relativně snadno, což zatím není zcela vyloučeno, tak by takový prostinký život mohl někde poblíž být. Ale cizí civilizace?
Je jaro a tak bychom mohli na chvilku blahosklonně připustit, že někde v dosahu našich přístrojů sídlí cizí civilizace, která je inteligentní, pokročilejší než ta naše, ale zároveň stále ještě přístupná našemu chápání a také natolik naivní, že svoji přítomnost ponechává navenek viditelnou. Mohli bychom takovou civilizaci nějakým rozumným způsobem odhalit?
Nedávno si na tohle téma rozšafně zaspekulovali Duncan Forgan z University of Edinburgh a Martin Elvis z Harvard Smithsonian Center for Astrophysics. Pokročilá a zároveň lehkomyslná civilizace by se mohla prozradit například (1) vysíláním rádiových i jiných vln s telenovelami a podobným inteligentním obsahem, (2) zvláštními látkami v atmosféře planety, jako jsou například chlor-fluorované uhlovodíky, u nichž lze sázet na technologický původ, (3) nápadnými stopami aktivity kosmických lodí, (4) technologickými úpravami mateřské hvězdy, například prodloužením její životnosti nebo (5) takzvanými Dysonovými sférami - superkonstrukcemi, které umožňují využít veškerou energii místní hvězdy.
Forgan s Elvisem navrhují další možnost prozrazení cizí civilizace - neopatrnou těžbu asteroidů v takovém měřítku, že bychom si toho všimli i tady na Zemi. Taková těžba by v jejich planetárním systému mohla vést k uvolnění gigantických množství úlomků a meziplanetárního smetí. Právě teď přitom letí výzkum disků planetární suti, které leckde pozorujeme, obvykle v infračervené části spektra. Pokud by se nám postupně podařilo vytvořit databázi planetárních soustav plných meziplanetární suti, zahrnující informace o hustotě, zrnitosti a chemii, mohli by jsme v ní pátrat po zvláštních případech, které by snad mohly být výsledkem rozsáhlé těžby asteroidů jinou civilizací.
Když by například v meziplanetární suti nápadně scházely některé chemické prvky, mohlo by to znamenat jejich selektivní těžbu lstivou planetární technologií. Totéž platí i pro zjevný nedostatek velkých asteroidů, které by eventuelně mohly padnout za oběť těžařům nebo i prosté údržbě planetární soustavy.
Taková civilizace by nejspíš byla na vyšším stupni Kardašovovy škály rozvoje civilizací. Dnešní svět dosáhl hodnoty 0,71, přičemž hodnotu 1 tato stupnice přiřazuje civilizaci, která je schopná využít veškeré zdroje své planety a kolem 1 by se prý pohybovala i dotyčná civilizace masově těžící asteroidy. Je ale samozřejmě nepravděpodobné, že by se taková civilizace neprozradila i jinak, například vysíláním rádiových vln. Také je docela dobře možné, že by šikovná civilizace těžící asteroidy využívala jejich hmotu bezezbytku. Proč by vlastně měli produkovat odpad, který v dané planetární soustavě přinejmenším ohrožuje dopravu?
Spekulaci Forgana s Elvisem svazuje množství krkolomných předpokladů, což ji zrovna nepřidává na důvěryhodnosti a i sami autoři jsou na konci svých úvah poměrně střízliví. Zároveň už ale meziplanetární suť v jiných systémech docela dobře pozorujeme našimi přístroji, tak proč si jejich analýzu neokořenit exotickými hypotézami. Pokud opravdu najdeme nápadné zvláštnosti, mohli bychom na ně pak zacílit detailnější pozorování. Také bychom se mohli zamyslet nad tím, jak my sami jsme vidět z okolního vesmíru a co to pro nás znamená.
Prameny:
Universe Today 24.4. 2011, arXiv online 29.3. 2011.