Jde o graf, který tvrdil, že až do průmyslové revoluce bylo klima stálé a teprve pak se najednou začalo bezprecedentně oteplovat. Michael Mann, autor grafu, tvrdil, že jeho závěry potvrdila řada jiných studií. Ponechme nyní stranou, že tyto„nezávislé“ studie psal on sám a jeho tým nezávisle sám na sobě (tzv. hokejový tým“ nebo jen „tým“). Mann a Jones 2003, Mann, Bradley a Hughes (1998), Jones (Briffa) a kol. 1998 či Rutherford a kol. 2005 (Mann, Osborn, Bradley, Briffa, Hughes a Jones).
Steve McIntyre. The Impact of Yamal on the Spaghetti Graph. Climateaudit 29.září 2009
Podívejme se raději, jak tyto hokejky v datech vznikají. Metoda, kterou k tomu potřebujeme, se jmenuje odborně cherrypicking čili vyzobávání rozinek. Někdo by tomu mohl říkat „trik“ čili chytrá metoda.
Obrázek: O cherrypickingu hovoří alarmistický popularizátor John Cook ve své příručce alarmismu (viz).
Americký badatel Steve McIntyre podle magazínu The New Stateman patří mezi 50 nejvlivnějších lidí roku 2010. Podle něj hokejistické grafy dosahují svého tvaru hlavně díky dvěma souborům dat. Buď obsahují Jamal nebo Graybillova data nebo obojí.
Jamal – nejmocnější strom na světě
Keitha Briffa z ústavu CRU (epicentrum aféry Climategate) ve své studii roku 2000 odvozoval vývoj teplot na Sibiři z letokruhů místních stromů (poloostrov Jamal). Stejná data používal i v pozdějších článcích. Data ukazovala tisíc let stabilních teplot a pak náhle prudké oteplení ve 20.století.
(Briffova studie potvrdila Mannův hokejkový graf)
Kdykoli Briffa někde použil Yamal v nějakém článku, klimaskeptický badatel Steve McIntyre (Climateaudit.org) vždy redaktorům časopisu poslal dopis se slušnou žádostí, aby Briffu přiměli zveřejnit svá zdrojová data. Jak vlastně ke svému grafu dospěl. Alarmističtí redaktoři otravování od „popírače“ ignorovali. Briffa se vymlouval, že svá data zveřejnit nemůže, protože mu nepatří. Má je prý jen zapůjčená od ruských badatelů Hantermirova a Shiyatova (to jsou ti, kterým CRU posílalo peníze na černo a pomáhalo jim s daňovým únikem).
Dlouhých DEVĚT let se Briffovi dařilo tajit, jak ke svým grafům dospěl. A procházelo mu to v nejprestižnějších časopisech.
Když však v roce 2008 Briffa nabídl svůj článek do Philosophical Transactions of the Royal Society, k McIntyrovu překvapení redaktor tentokrát odepsal kladně:
„Omlouváme se, že jsme na zveřejnění dat nedohlédli už před vydáním článku. Budeme tuto věc vážně řešit." Ve svých stanovách totiž tento žurnál má jasný a logický požadavek: „Podmínkou pro přijetí článků k otištění je, aby autoři vyhověli žádostem ostatních badatelů o poskytnutí materiálů, metod a dat potřebných k ověření správnosti závěrů článku... Tato data ... umístíme zdarma na web našeho žurnálu, kde budou veřejně přístupná."
Ross McKitrick. Defects in key climate data uncovered. National Post, 1. října 2009.
Steve McIntyre. Is Briffa finally cornered? Climateaudit 30. července 2008.
Briffovi se nechtělo. Až po dlouhých měsících průtahů Briffa nakonec svoje data odtajnil. Ta hlavní až v létě 2009 (těsně před Climategate) – celý rok po uveřejnění svého článku.
A McIntyre zjistil, že Briffův závěr o globálním oteplení stál na jediném speciálně vybraném anomálním stromu! To je jako dělat průzkum veřejného mínění na základě rozhovoru s jedinou osobou. V září 2009 McIntyre s kolegou McKitrickem výsledky auditu zveřejnil na svém webu ClimateAudit i jinde.
(Pokud použijeme všechny stromy z uralské Schweingruberovy databáze, vyjde nám toto. Žádná hokejka. Hokejku byste dostali jedině, kdybyste našli jeden anomální strom a z něho udělali křivku – jako to udělal Briffa)
(Briffa použil ne stovky stromů, jak se to obvykle dělá. Použil jich jen 12. Pro výslednou křivku je určující strom s číslem YAD 061. Většina stromů žádné alarmující oteplování neukazuje)
Jak píše McIntyre, Briffova absurdní data z Yamalu kontaminovala mnoho rekonstrukcí známých ze „špagetového grafu“ (IPCC 2007), které „potvrzují“ hokejkový graf. Patří sem zejména Briffa 2000, D’Arrigo et al 2006, Kaufman et al 2009, Mann and Jones 2003, Mann et al (EOS 2003), Osborn and Briffa 2006, Hegerl et al 2007. (viz)
Záhada Ovčích hor
Existují některé paleoklimatologické rekonstrukce, které Jamal neobsahují. Jenže ty v sobě zase mají podivná Graybillova data o stromech ze Sheep Mountain v Kalifornii. Tím je kontaminována nejen MBH98, ale i Crowley and Lowery 2000; IPCC 2001; Mann and Jones 2003; Osborn and Briffa 2006; Hegerl et al 2006; Rutherford et al 2005; Mann et al 2007; IPCC 2007.
Studie Graybill & Idso 1993 (viz) zkoumala letokruhy stromů ze Sheep Mountain v Kalifornii. Zjistila velké oteplení ve 20.století. Mann tato data použil a hokejkový graf do značné míry kopíruje Graybillovu křivku. Protože Graybillovým datům hokejkový graf účelově přikládá 390 krát větší váhu než nejméně váženým datům (McIntyre a McKitrick, GRL 2005 viz).
Mann ovšem nějak opomněl zahrnout prudký pokles teplot, který Graybill vykazuje po roce 1980.
Jak ke své křivce Graybill dospěl? Nevíme. Univerzitní archiv arizonské university obsahuje data jen o zlomku stromů, které Graybill použil. Data jsou fuč. Upozorňuji, že jde o universitu, kde působil spoluautor hokejky Hughes.
V roce 2006 tu samou oblast zkoumala Linah Ababnehová ve své doktorské práci. Na vzorku 100 stromů, což je více než co se dochovalo od Graybilla. Nepodařilo se jí Graybillovu křivku potvrdit a žádné velké hokejkovité oteplení ve 20.století nenašla. Přitom její disertaci posuzoval mj. právě Malcolm Hughes.
Ababneh, L (2006). Ph.D Thesis, University of Arizona
(Červeně jsou Graybillova data. Mann je použil, ale z roztržitosti opomněl zahrnout pokles teplot pro roce 1980. Nový výzkum Ababnehové je černá křivka – Graybillovo extrémní oteplení ve 20.století se nepodařilo potvrdit.)
Steve McIntyre. More mystery at Sheep Mountain. ClimateAudit, 31.ledna 2008.
Poučení z krizového vývoje
Jak se dočteme i v Climategate e-mailech (Jones 16.ledna 2004), Nature hokejový graf vydala bez kontroly. Michael Mann ještě v roce 2005 v interview pro Wall Street Journal říkal, že žádosti, aby zveřejnil, jak dospěl k hokejce, pokládá za zastrašování. Nyní je asi i vám zřejmé, proč Michael Mann podklady svého hokejkového grafu tak dlouho tajil.
Jestliže v klimatologii nefunguje peer-review, nefungují kontrolní mechanismy v časopisech, je to vážný problém. Redakce místo vědeckého skepticismu a kritického myšlení důvěřivě publikují cokoli. Nepodložené výroky jistých badatelů se pak jako virus šíří světovou odbornou literaturou, stovky vědců je citují v dobré víře.
Cosi to vypovídá o názoru, že “stovky vědců se přece nemohou mýlit”.