O indiánech máme spoustu předsudků. Podle jednoho zvláště urputného původní obyvatelé Nového světa žili v dokonalé harmonii s nezkaženou přírodou, která jim poskytovala obživu ze zcela obnovitelných zdrojů a jejich vliv na okolní prostředí byl zcela zanedbatelný. V těchto vizích jsou indiáni vlastně prvními americkými ochránci přírody, ideál, ke kterému jsme se měli blížit a pokud možno s ním splynout. Má to ale jeden malý háček. Je to asi celé nesmysl.
Nedávno to pěkně doložil Gary Stinchcomb z Baylor University a jeho kolegové, kteří se zabývali pohnutou historií lidí kmene Lenni Lenape. Lenapové, mezi Evropany známí též jako Delawarové, mluvili algonkinskými jazyky a žili na východním pobřeží podél řeky Delaware v místech, kde se dnes rozkládá New York. S kolonisty se setkali poprvé zřejmě už v roce 1524 a brzy na to je čekaly infekce spalniček a neštovic, které společně s tlakem trhu s bobřími kožešinami a chronickou válkou se sousedními Irokézy významně oslabily jejich počty. Vzhledem k poloze území Lenapů na exponovaném Východním pobřeží vyvíjejících se USA není překvapující, že byli postupně vytlačeni na západ do údolí řeky Ohio a v roce 1860 většinou přemístěni na indiánská území v Oklahomě, kde jejich potomci žijí dodnes.
Vše nasvědčuje tomu, že původní Lenapové lovili, rybařili a kromě toho také praktikovali intenzivní velkoplošné zemědělství. Na velkých rozlohách pěstovali ve společných kulturách takzvané „Tři sestry“, čili kukuřici, dýni a popínavé fazole. Stinchcomb a spol. průzkumem archeologických lokalit zjistili, že Lenapové farmařením dramaticky změnili celou krajinu. Odlesnili ji a tím zároveň zvýšili počet a sílu záplav v okolí řeky Delaware, což lze dobře vidět ve fosilních vrstvách z období zhruba 1100 až 1600 našeho letopočtu, v nichž se záplavami postupně přibývá i nálezů kukuřičných klasů.
Kromě makroskopických zbytků kukuřice a jejich datování radiokarbonovou metodou se vědci zaměřili i na analýzu takzvaných fytolitů, pevných mikroskopických tělísek z rostlinných tkání, které bývají charakteristické pro určité druhy rostlin, například trav, včetně kukuřice. Vše nasvědčuje intenzivnímu zemědělství.
Stinchcombovy nálezy zároveň vyvracejí i další houževnatý mýtus, který okupuje naše představy o Americe před příchodem kolonistů. Východní a zejména severovýchodní část dnešních Spojených států prý byla totálně zalesněná. Podle Stinchcomba to je pravděpodobně naprostý omyl. Zdá se, že indiáni vyčistili skoro každý kousek Východního pobřeží, kde to jen trochu šlo a pak tam pěstovali kukuřici s dalšími plodinami. Mělo to pro ně zásadní strategický význam, protože právě zemědělství jim poskytlo cenný populační růst, který zřejmě oddálil jejich porážku v trvalé válce s odvěkými nepřáteli, početnými a dobře vyzbrojenými Irokézy.
Odborníci už delší čas věděli, že Lenapové ovlivňovali své okolí, koneckonců první evropští osadníci objevili u řeky Delaware velké pruhy volné půdy, které nápadně připomínaly záměrně založená a pak opuštěná pole. Málokdo ale považoval jejich zemědělství za tak intenzivní, že by způsobovalo erozi půdy a rozsáhlé záplavy.
Jak je vidět, indiáni nebyli a nejsou vysnění environmentální světci, ale normální pragmatičtí lidé, kteří se snaží žít co nejlépe, především ve svém vlastním zájmu, tak jako my všichni ostatní.
Prameny:
Inside Science News Service 31.3. 2011
Geology online 8.3. 2011
Wikipedia (Lenape)