Kvetoucí rostliny jsou všudypřítomné. Na souši je spíš problém najít místo, kde by vůbec žádné nebyly. Botanici jich rozlišují 250 až 400 tisíc druhů, ale mnohem důležitější je, že rostliny s květy vytvářejí většinu živé hmoty suchozemské přírody. Navzdory tomu ale jejich evoluční příběh stále není příliš jasný.
Je víc než do čí bijící, že kvetoucí rostliny jsou jednou z linií semenných rostlin. Pak už ale začínají problémy. Dnešní semenné rostliny jsou už jenom stínem své diverzity z druhohor. Mnoho skupin vymřelo, obvykle v době kolem konce křídy. Jako na potvoru podle všeho zmizeli i nejbližší příbuzní kvetoucích rostlin. Možná je známe z fosilního záznamu, ale bez genetických dat si toho nejsme vědomi.
Nejstarší fosilní kvetoucí rostlinou je podle odborníků Archaefructus liaoningensis, vykopaný ze souvrství Yixian v severovýchodní Číně. Jde zřejmě o vodní byliny, které pocházejí ze spodní křídy a jejich stáří je zhruba 125 miliónů let. Jak už to ale u významných fosilií bývá, paleontologové se nemohou dohodnout a to, co jedni interpretují jako jednoduché protokvěty bez kališních i korunních lístků, druzí zase považují za mnohem modernější květenství obsahující samčí i samičí květy zároveň. Je tedy možné, že Archaefructus není starobylým počátkem celé linie kvetoucích rostlin, ale spíš příbuzným leknínů nebo ještě pokročilejších kvetoucích rostlin.
Významným zdrojem informací o historii rostlin je pyl. Není vždycky spolehlivý a srozumitelný, ale může leccos napovědět. Podle tvaru zrnek pylu občas můžeme odhadnout, které rostliny v dané době a na daném místě rostly. Nejstarší pyl, který považujeme za pyl krytosemenných rostlin známe z vrstev o stáří zhruba 130 miliónů let, což pěkně odpovídá stáří nálezů archaefruktu. Molekulární datování, odvozené ze sekvencí moderních semenných rostlin, ale zase často naznačuje, že kvetoucí rostliny jsou vlastně mnohem starší, například 200 nebo i ještě víc miliónů let. To by znamenalo, že nám minimálně několik desítek miliónů let fosilní historie rostlin úplně chybí a že archaefruktus určitě není jednou z nejstarších kvetoucích rostlin.
Starší původ kvetoucích rostlin potvrzují i postupně přicházející objevy dalších kvetoucích rostlin ve stejných vrstvách, jako je relativně pochopitelná, starobyle vyhlížející Hyrcantha decussata nebo pozoruhodná, ale problematická Archaeamphora longicervia, která připomíná masožravé heliamfory a špirlice, tedy velmi odvozené kvetoucí rostliny. Bylo by úžasné, kdyby Archaeamphora byla tím, čím se zdá být, je to ale poměrně podezřelé.
| Rekonstrukce hyrkanty z Yixianu. Kredit: David Dilcher et al. |
Archaeamphora longicervia. Co je vlastně zač? Kredit: Mariana Ruiz, Wikimedia Commons. |
David Dilcher v jeho živlu. Kredit: David Dilcher. |
David Dilcher z Indiana University Bloomington a jeho čínští kolegové Ge Sun s Hongshan Wangem ze Shenyang Normal University a Zhiduan Chen z Chinese Academy of Sciences nedávno z yixianských vrstev o stáří 122-125 miliónů let popsali novou, luxusně vypadající fosilní rostlinu, kterou pojmenovali Leefructus mirus. Fosilní materiál je tak pěkný, že vzbuzuje jisté pochybnosti v souvislosti s dnešním datem v kalendáři. Pokud ale nejde o aprílový žertík a interpretace autorů nejsou přitažené za vlasy, tak máme v ruce nejstarší rostlinu z příbuzenstva pryskyřníků. 16 centimetrový leefruktus s malými pětičetnými květy podle situace v místě nálezu zřejmě rostl ve vlhkém prostředí poblíž dávného jezera.
Odvozovat příbuzenské vztahy fosilií na základě jejich tvarů je obvykle velmi ožehavé. Kdyby to ale opravdu byl blízký příbuzný pryskyřníků a tím i první dobře potvrzený druh linie eudikotů, čili pokročilých kvetoucích rostlin v Yixianu, tak to znamená, že musíme poměrně důrazně posunout datum vzniku květu do minulosti. Dilcher a spol. to odhadují minimálně na přelom jury a křídy, tedy v době před zhruba 145 milióny let.
Prameny:
ScienceDaily 31.3. 2011, Nature 471: 625-628.