Již delší dobu je známo, že přední část mozku, se pojí s povahovými rysy a že v „obdarování inteligencí“ hraje významnou roli aktivace mozkové struktury zvané prefrontal cortex. Novější práce zjišťují, že v genialitě hraje velkou roli bilateralismus, tedy diferenciace funkcí pravé a levé části mozku. Martin Mrazik, asistent na University of Alberta, se svým kolegou Stefanem Dombrowskim z Rider University v USA, dali oba tyto poznatky dohromady. Shrnuli literární údaje, které se raným vývojem mozku zabývají a zformulovali novou hypotézu. Práce vyšla v neurologickém odborném časopisu Roeper Review. Ze závěrů vyplývá, že k pozdějším fyzickým a kognitivním přednostem (i nedostatkům) se lze dopracovat již velmi záhy, a to během vývinu plodu v děloze. Genialitu (nadání s IQ 130 nebo vyšší) lze podle nich přičíst na vrub prenatální expozici vyšší hladině testosteronu.
Oba američtí neurovědci jsou přesvědčeni, že k tak odvážnému tvrzení je opravňují klinické záznamy nadaných jedinců. Jsou v nich uvedeny specifické anatomické znaky a psychologické rysy typické pro účinek testosteronu. Závěry studie okamžitě rozpoutaly živou diskusi o roli raného vývoje jako základu lidského nadání. Jde totiž o nový pohled na vznik geniálních jedinců, kteří již přestávají být jen šťastnou souhrou náhod a vhodnou kombinací genů. Stávají se něčím, co "lze vyrobit", nebo k jejich vzniku napomáhat.
Mrazik je přesvědčen, že výsledky získané zapojením nových vyšetřovacích metod, například funkční magnetické rezonance, potvrdí jejich teorii. Ta, i když se opírá o celou řadu poznatků, k nimž dospěli vědci věhlasných institucí, je hodně "revoluční". Pokud se ukáže, že je pravdivá, potom bychom museli přijmout, že hormonální „porucha“ hraje při vývoji plodu v děloze tak významnou roli, že rozhoduje o tom, zda bude jedinec nasměrován na dráhu umělce, matematika nebo vědátora.
Čas přípravy geniálních miminek se ale zatím nekoná a Mrazikovo vyjádření pro media zní: „Zatím jde o ne zcela potvrzenou teorii.“
V každém případě jde o zajímavý názor, který rozproudí stojaté vody výzkumu, jež, až na výjimky, byl zahleděn na to, co mozku škodí. Ukazuje další cestu jak by nás šlo "dělat" chytřejšími. Na rozdíl od studia účinků syntetických farmak, například Ritalinu, s nimiž se experimentuje v pozdějším věku, by se jednalo o časnější aplikaci účinné látky, navíc by šlo o substanci, která je našim tělům vlastní. Poznatky Mrazika a Dombrowskiho zcela jistě vyvolají bouřlivou diskusi i na poli etiky. Především proto, že o životní dráze dítěte by zde rozhodovali rodiče k „obrazu svému“. Na druhou stranu, pokud tu existuje možnost udělat následnou generaci chytřejší, nebyl by tak trochu hřích toho nevyužít?
Snad nám tuto futuristickou vizi budoucích generací chytrolínů nezhatí jiný poznatek, který vyšel v Journal of Biological Chemistry. Článek z pera Barbary Ehrlichové z Yale University je také věnovaný účinkům testosteronu. Podle ní ale jeho aplikace není tou nejlepší volbou. Uvádí důkazy, že testosteron způsobuje odumírání mozkových buněk a to je jak jistě uznáte, s představou genia poněkud v kontradikci. Autorka proto varuje před rozšiřujícím se užíváním testosteronu i ktakovým věcem, jako je oddalování andropauzy (mužské menopauzy). Je tu ale šance, že to co ve stáří škodí, může mládí prospívat. I když poznatek Ehrlichové Mrazikovu hypotezu zcela nevylučuje, bude zřejmě rozumné s ovlivňováním plodů testosteronem a výrobou nadaných potomků zatím posečkat. Výsledkem by nemusely být jen svaly a intelektem obdařené ratolesti. A kdyby to náhodou fungovalo, tak jak má, stejně by z nich byli "zmetci" jimž bychom byli k smíchu mnohem dříve.
Prameny: University of Alberta. Podrobněji viz: Martin Mrazik, Stefan Dombrowski. The Neurobiological Foundations of Giftedness. Roeper Review, 2010; 32 (4): 224 DOI: 10.1080/02783193.2010.508154