Naše barvité sexuální fantazie a také znatelně chudší sexuální realita jen závistivě blednou tváří v tvář společnosti našich velmi blízkých příbuzných bonobů (Pan paniscus). Rozhodně nestačí říct, že bonobové mají rádi sex. To zní příliš normálně a uvěřitelně. Bonobové žijí ve světě sexu, v němž intenzivním sexem vytvářejí veškeré sociální vztahy. Každý s každým, ve všech myslitelných i skoro nemyslitelných kombinacích a stylech. Snad jedině sex mezi matkami a jejich dospělými syny by podle některých badatelů mohl být u bonobů tabu, ale ani to není úplně jisté. Navzdory jejich povaze se ale bonobové množí zhruba stejně rychle, jako šimpanzi, takže tu evidentně nejde jenom o reprodukci.
Rozverní bonobové samozřejmě nevytvářejí trvalé vztahy mezi partnery, to v sexem nabité tlupě prostě nejde. Dnes jich už žije zhruba pouhých 10 tisíc, mezi řekami Kongo a Kasai, ve vlhkých tropických lesích Demokratické republiky Kongo, kde čelí ztrátě území a poněkud obscénímu lovu pro maso, který je bezesporu ozvěnou naší vlastní kanibalské minulosti.
Naše společnost se od bonobů v mnoha zásadních věcech liší, přesto nás ale vcelku pochopitelně nepřestávají fascinovat. Jejich svět nám podle všeho může ještě prozradit spoustu zajímavých věcí. Zanna Clay z University of St Andrews a její kolegové nedávno zkoumali hlasové projevy samic bonobů při sexu a jejich vztah k sociálnímu postavení sexuálních partnerů.
Studium sexuálních volání u jiných primátů, zvláště pak u bonobů, láká psychology už dlouho. Znalci jejich chování dobře vědí, že samičky mnoha druhů primátů se při sexu ozývají zřetelně odlišnými a hlučnými zvuky. Obvykle se má za to, že tím především zvyšují svůj reprodukční úspěch, i když je samozřejmě otázka, nakolik je tato naše představa oprávněná. Ženy bonobů samozřejmě patří do úplně jiné kategorie sexu, než běžní primáti včetně nás a zjevně to platí i pro jejich kopulační volání.
Intenzivní a častý sex provozují jak se samci, tak i se samicemi všeho věku a kopulační hlasy používají v obou případech. Pokud spolu sexují dvě samice bonobů, tak kopulační voláním obvykle křičí ta níže postavená z nich. Zároveň se ukazuje, že pravděpodobnost kopulačního volání konkrétní samice vzrůstá se sociálním postavením jejich momentálního sexuálního spoluhráče, bez ohledu na jeho pohlaví. Právě kopulační volání zřejmě stvrzuje uzavřený sociální vztah, stejně tak jako samotná rozkoš, z bezprostředně prožitého sexu.
Nelze než souhlasit se Zannou Clay, která ve výsledcích dotyčného výzkumu spatřuje pěkné potvrzení naprosto unikátního sociálního významu sexu pro bonoby. Jejich kopulační volání podle všeho prodělalo evoluci od víceméně reprodukční funkce k obecnějšímu sociálnímu nástroji. Můžeme si samozřejmě bez větší námahy představit, že v jistém kontextu mají podobný význam i kopulační volání lidských žen, byť je jejich spektrum sexuálních partnerů ve srovnání s neuvěřitelnými bonoby znatelně chudší.
Prameny:
University of St Andrews 3.3. 2011, Biology Letters online 16.2. 2011, Wikipedia (Bonobo).
Lesbické hrátky a autoerotika bonobů před diváky v ZOO.