Při představě že potřebujeme revitalizovat skomírající zdroj proudu v kameře, mobilu či čtečce knih, nás nejspíš napadne zásuvka ve zdi a ne lahev s vodou.
Společnost s názvem SiGNa Chemistry Inc ale vytvořila malé vodík-produkující “patrony“ podobné monočlánkům. Jde o kazety, které spolu s nabíjecím zařízením představují palivový článek.
Výhodou tohoto kapesního zařízení je, že s ním můžete pracovat i v místech, kde není zavedena elektrická síť a na rozdíl od solárních článků může dodávat energii i v noci. Přístroj byl nazván mobilní-H2TM. Jde o jakousi alternativu baterií, které je ale nutné v případě potřeby nejprve aktivovat. Stačí k tomu troška vody. Dobrou zprávou je, že k tomu postačuje voda užitková a špinavá. Kdo ví, co nám chce výrobce naznačit připomínkou, že je k tomu vhodná i voda slaná...
Základem zařízení je vodíkový palivový článek v němž se plyn vyvíjí reakcí vody se sodíkem. Za normální situace by se jednalo o velmi prudkou chemickou reakci, při níž vzniká velké množství tepla a vodík při ní ochotně vybuchuje. Výrobce ale tuto lapalii obešel pomocí silicidu. Jsou to sloučeniny křemíku s elektropozitivnějšími prvky. Křemík je elektropozitivnější než uhlík a silicidy se svou strukturou podobají boridům a karbidům. Podobně jako oni nejsou jednoduše tvořeny kovalentními molekulami, ale i iontovými vazbami. V případě alkalických kovů reagují s vodou za vzniku vodíku a/nebo silanů (křemíkovodíků).
Společnost nezveřejnila bližší informace o tom, jak silicidovou náplň připravují. Podle toho, že se nedávno pokoušela prorazit na trhu s elektrickým kolem, které je také poháněno vodíkovým palivovým článkem, lze předpokládat, že nyní půjde o miniaturní obdobu většího článku, v němž je sodík „zazděn“ do komerčně dostupného silikagelu. Vysoce reaktivní kov je zřejmě přítomen ve formě slitiny s draslíkem. V takovém případě má černou barvu a konzistenci prášku, jemuž lze další úpravou zvýšit tepelnou stabilitu a prodloužit tak reakční dobu, po kterou článek postupně, jak silikagel nasákává vodou, produkuje proud.
Z konstrukce je zřejmé, že jde o palivový článek s polymerní membránou (PEMFC). Ta je ze sulfonovaného fluoropolymeru a zastává funkci elektrolytu. Je prostupná pro vodíkové ionty (protony) a tak se o ní v literatuře můžete dovědět více, pokud budete hledat pod heslem „proton exchange membrane“. Aby membrána byla funkční, musí se neustále zvlhčovat. Jako okysličovadlo slouží vzdušný kyslík, katalyzátorem je platina nanesená na její povrch.
Vodík je na anodě přeměněn na kationty H+. Uvolněné elektrony jsou navázány anodou a vytváří elektrický proud, který se přes elektrický spotřebič vrací zpět do článku, ke katodě. Elektrony v ní redukují kyslík na anionty O2-. Ty reagují s ionty H+ a vzniká voda. Jak dlouho trvá, než celá náplň „vyhoří“, výrobce neuvádí. Rámcovou představu o energii, kterou lze z takového zařízení dostat, si lze udělat z obecně známého údaje, že v jednom gramu náplně je uskladněna jedna watthodina.
K přístrojům se připojuje prostřednictvím USB portu. Na meziárodní trh se má zařízení dostat příští měsíc. Produkt je to zcela ekologický, jak naznačuje i jeho zelená barva. Své zákazníky si jistě najde i u nás. Budou ale asi jen z řad obzvláště skalních ekologistů a těch, pro které nebude za těžko za krabičku se čtyřmi náplněmi (po 1000mAh) vydat v přepočtu pět tisíc korun. Po jejich vypotřebování bude potřeba dokupovat další. Jen z čiré závisti si dovolím poznámku, že součástí celého balíčku má být také Li-ion, 1600 mAh unit. Pravda, nemusí to se spolehlivostí nijak souviset, ale jak by řekl Švejk: „Sichr je sichr“.