Těhotenství s sebou stále nese riziko pro matku i její plod. Určitou měrou k tomu přispívají i invazivní metody používané pro získávání vzorků ke genetickým analýzám. Mezi takové metody patří například propichování plodových obalů jehlou k získávání buněk z plodové vody (amniocentéza) a nebo uždibování kousků choriových klků (biopsie) k získání tkáně, patřící geneticky plodu. Zmíněné metody se v jednom ze sta případů nepovedou a navodí potrat. Není tedy divu, že se stále hledají šetrnější cesty, jak zjistit zdraví plodu a prognózu  vývoje těhotenství. Jedna z nadějných nových technik využívá rozboru jednovláknové ribonukleové kyseliny plodu. Tyto molekuly ribonukleové kyseliny jsou natolik malé, že se jim daří pronikat přes bariéru placenty do matčina krevního řečiště. Odtud lze také tyto molekuly nesoucí informaci o stavbě proteinů plodu získat už po dvou měsících těhotenství. Na těchto molekulách řídících stavbu proteinů plodu je toho hodně „napsáno“, jsou jakýmsi poslem dobrých, nebo špatných zpráv.
Další nový postup zjišťování geneticky vedených poruch plodu a o němž jsme na Oslovi dosud nepsali, je založen na staré známe metodě vyšetřování ultrazvukem. To nové se týká využití nového poznatku z anatomie - že totiž dvě třetiny plodů trpících Downovým syndromem, nemají vyvinuty ve věku 15 - 22 týdnů, nosní kůstky. Kůstky lze ultrazvukem spatřit. Nový přístup se ukazuje být mnohem přesnější, než ten, který se nyní uplatňuje a který je založen na posuzování délky kostí končetin  plodu, které jsou při zmíněné chorobě o něco kratší.

Za nejnovější poznatek z této oblasti předvídání budoucnosti vděčíme  Australanovi. Jmenuje se Stephen Tong a je z Monashské univerzity v Claytonu.  Sledoval v krvi žen hladinu proteinu nazývaného MIC1. Tento protein se vyskytuje u matek v době těhotenství a je-li průběh těhotenství normální, zůstává jeho hladina vysoká. Jakmile klesne o 70%, je to známka blížícího se potratu. V krvi žen se dnes podobně sleduje hladina hormonu  hCG. Rozdíl je v tom, že  k poklesu hCG - lidského (human) choriového gonadotropinu dochází až těsně v době kolem potratu a tak stávající technika spíše definuje problém ex post. K poklesu  hladiny proteinu MIC1 dochází mnohem dříve - až tři týdny před vlastním potratem.  
Skutečná úloha proteinu MIC1 v těhotenství zatím není známa. Spekuluje se, že zabraňuje vzniku zánětu v děložní sliznici v místech, kde se uhnízdil plod. Plod jako geneticky odlišná tkáň má tendenci svojí přítomností a činností okolní tkáně dráždit, což může vést k obranné imunitní reakci a zánět vyvolat.
Bez ohledu na správnost hypotézy o úloze MIC1 proteinu v těle se objev poklesu jeho hladiny předcházející potratu, rázem stal využitelný pro klinickou praxi.

Protože, na rozdíl od gonadotropního hormonu, dochází u MIC1 proteinu k poklesu  dávno před tím, než nastane  vypuzení plodu, umožňuje to zahájit s dostatečným předstihem opatření vedoucí k nápravě. Uvědomíme-li si, že v současné době dochází přibližně u deseti až patnácti procent gravidních žen k samovolnému potratu. Sledování hladiny proteinu MIC1 má šanci avizovat problém a učinit celou řadu ohrožených žen šťastnými. Ať už tím že se jim dodá chybějící protein MIC1, nebo v budoucnu jeho nějaký syntetický analog s obdobným účinkem, případně zahájením klasické protizánětlivé léčby na úrovni současných znalostí. 

Pokles hladiny lidského choriového gonadotropinu signalizuje potrat většinou až ex post. K poklesu hladiny proteinu MIC1 dochází s předstihem až tří týdnů.

---

 

Poznámky pro fajnšmekry:Protein  MIC1 je protein inhibující makrofágy.  Poznatek o úloze proteinu MIC1 v potratu je podložen pokusy na 300 ženách. Z tohoto počtu bylo 200 žen gravidních (6-13 týdnů), které jakmile se jejich čas naplnil, rodily zdravé děti. U jednoho sta dalších žen u nichž byl pozorován pokles inhibujícího proteinu, došlo k potratům. Podrobně je objev popsán v prvním letošním čísle vědeckého časopisu Skalpel.