O.S.E.L. - Opičí zásada

Už delší dobu měli vědci pozorující šimpanze ve volné přírodě podezření, že na první pohled celkem nezištné dělení o potravu má u těchto nejbližších příbuzných člověka jednoduchý a zcela sobecký motiv. Šimpanz, který ulovil zvíře a konzumuje vysoce ceněné maso, se nejčastěji podělí s těmi nejvytrvalejšími a nejvlezlejšími somráky. Čím víc a čím vlezleji šimpanz žebrá, tím větší je šance na úspěch. Studie Jeffreyho Stevense publikovaná v internetové verzi časopisu Proceedings of the Royal Society of London B toto podezření potvrdila výsledky solidního experimentu.

Stevens umístil do jedné klece šimpanze, kterému dal jídlo, a pozoroval, jestli se šimpanz podělí s hladovým šimpanzem umístěným v jiné kleci. Dočkal se jen málokdy. Zcela jinak se choval obdarovaný šimpanz, když k němu měl hladový druh přístup a mohl vehementně žebrat nebo se mohl pokusit potravu ukrást či se o ni poprat. Ochota k dělení s hladovým druhem u obdarovaných šimpanzů dramaticky stoupla. Stejně se chovaly i jihoamerické opice kotulové amazonští. Oba druhy opic somrovaly o poznání vydatněji v případě, že byla potrava naporcována na malé kousky a přímo se tak nabízela k dělení mezi více hladovců.

Touha po klidu ale zjevně není jediným motivem pro dělení mezi zvířaty. Sehrávají tu svou roli i další motivy, např. mlčky uplatňovaná zásada „dnes já tobě, zítra ty mě“. Touha po klidu se nicméně může podílet i na „nezištném“ chování lidí. Ostatně to není nic nového pro toho, kdo už někdy vyhověl nesmyslnému přání dětí nebo manželky jen proto, aby měl od jejich věčného loudění pokoj. Ale ani v případě lidí není touha po klidu jediným a zřejmě ani rozhodujícím motivem pro „nezištné“ chování. Stevens je natolik optimistický, že předpokládá u lidí i čistě nezištné chování motivované jen touhou pomoci bližním. Ale to už je jen jeho hypotéza, kterou zatím experimentálně neprokázal.

Konzumaci masa provází v šimpanzí tlupě intenzivní somrování. Největší šanci na porci masa má ten, kdo je nejvlezlejší.

Kotulové amazonští si také raději utrhnou od huby, než aby snášeli somrování svých bližních.

Pramen: https://dx.doi.org/10.1098/rspb.2003.2625