Blecha je drobný hmyz, který dokáže způsobit velké problémy. Ale i na tomto neoblíbeném stvoření může být něco obdivuhodné. Je známo, že vzhledem na velkost svého těla je s přehledem nejlepším skokanem v živočišné říši. V závislosti od konkrétního druhu měří jenom 1,5 až 3,3 mm, ale odrazit se dokáže až do výšky téměř 20 cm a doskočit do vzdálenosti asi 35 cm. A tak není divu, že vědci z University v Cambridge zdaleka nejsou první, kteří se na její jedinečný styl podívali zblízka. Sekvence záběrů z rychlostní kamery odhalila, jakým způsobem používá zadní končetiny a využívá energii při katapultáži. Nafilmovali 51 skoků deseti různých jedinců druhu blecha ježčí (Archaeopsylla erinacei). To ale nestačilo a složitou bleší zadní nožku prozkoumali elektronovým mikroskopem. A aby měli jistotu, že vše správně pochopili, tak svou představu o bleším skoku a výsledky z předcházejícího výzkumu ověřili pomocí dvou fyzikálně-matematických modelů. To značí, že skok museli popsat sadou rovnic, v kterých zohlednili dvě, v detailech se lišící teorie.
Oba modely shodně předpokládaly, že se blecha od podkladu odráží rychlostí 1,35 m/s, v přepočtu necelých 5 km/h. Pak ale jeden model vyplivnul pro zrychlení nepravděpodobnou hodnotu až 22 000 m/s2, tedy přetížení až 2 200 g. Ale analýza filmových záznamů vedla k hodnotám „jenom“ 1 500 m/s2, což i tak je přetížení 150 g, tedy 25krát vyšší, než při startu rakety. To více odpovídalo druhému modelu a tak vědci mohli rozhodnout, která teoretická představa je správná. Teď tedy přesně víme, jak blecha skáče.
V horní části zadních noh má struktury z vysoce pružné bílkoviny - resilinu. Ten dokáže jako pružina akumulovat energii, která se při odrazu přes soustavu kloubových pák končetin přenese do jejich posledních článků, na obrázku označených pojmem tarsus, česky tarzus. Uvolněná síla pak sedm desetin miligramů vážící blechu vymrští rychlostí 1,9 m/s.