Mnohé rostliny produkují toxické látky, aby se ochránily před spásáním býložravci a dalšími hladovými okusovači. Je však i hodně těch, které mají důvod chránit si i svůj pyl. Některé proto vytvářejí na květech struktury, kterými vykradačům ztrpčují život, jiné na to jdou přes chemii. Švýcarští ekologové přináší důkaz, že kvetoucí rostliny jsou ve válečném stavu i se včelami. Výsledky zveřejnil časopis Functional Ecology vydávaný Britskou ekologickou společností.
V elegantním pokusu Claudio Sedivy se svými kolegy z ETH v Curychu ve Švýcarsku sbírali pyl ze čtyř druhů rostlin. Ne, že by se sami hrnuli do práce, nechali to na těch, které to umějí nejlépe - na včelách. Na pomoc si vzali ale jen ty, které si zvykly sbírat pyl pouze z určitého druhu rostlin.
Zednice
Zednice, nebo také zemní včely, včely samotářky či poustevnice, jsou poměrně málo známé druhy včel a to i přesto, že jsou význačnými opylovači a není potřeba se o ně starat, jako o včely medonosné. Od medonosek se liší i tím, že netvoří roje a tak si jich často v přírodě ani nevšimneme. Nemají kastu dělnic a všichni jedinci jsou plodní - jak samičky, tak trubci. Jsou to samotářky a také se tak chovají, kladou vajíčka do privátní chodbičky a jen jedno vajíčko do každé z komůrek. Pak mu udělají zásobu potravy z pylomedového těsta a dutinu uzavřou. Z vajíček se vylíhnou larvy, které se po nějaké době se zakuklí a dají vznik nové generaci zednic. Samičky se spáří se samečky a celý cyklus se opakuje. Na území naší republiky žijí desítky druhů těchto včel a každý má jiný způsob života. Žihadla mají, ale i když je chytnete do ruky, nemají nutkání je použít.
Krmné pokusy
.jpg){kind=link}
Pyl získaný od specializovaných zednic vědci nabídli larvám dvou blízce příbuzných druhů včel - Osmia bicornis a Osmia cornuta. Zajímalo je, jak budou larvy po jednotlivých pylech přibírat na váze.
Ratolestem zednice cornuta se na dietě z pylu hadince dařilo dobře, ale více než 90% jich během několika dní uhynulo, pokud dostaly pyl z pryskyřníku. U larev zednic rezavých (bicornis) ale byla situace přesně opačná. Servírováním různých chodů vědci přišli na další včelí chutě. Například, že oba druhy včel samotářek nic nenamítají proti pylu brukvovitých rostlin s jedovatými glukosinoláty, zato pyl z vratiče je rychle a spolehlivě pozabíjel všechny.
O čem hynutí a přežívání larev vypovídá? Je to první důkaz toho, že včely jsou nuceny se adaptovat na jedové koktejly, které na ně rostliny nastražují. K tomu, aby do svého pylu vpašovali to nejsmrtonosnější, co dovedou vytvořit, mají dobrý důvod. Včely jsou věčnými nenasyty, kteří pro své potomstvo udělají první a poslední a pokud by vše šlo jen v jejich režii, sebraly by rostlinám veškerý pyl. Pro každou svou larvu včela potřebuje pyl z několika set květů. Evoluce tyto tvory již tak vylepšila, že jim jsou občas na obtíž. Staly se z nich tak výkonné sběračky, že po jedné jejich návštěvě květ připraví o 70 - 90 % pylu. Přenáší ho buďto v žaludku, nebo přilepený na zvláštních kartáčcích na nohách. V obou případech je takový pyl z pohledu rozmnožování rostlin, mimo hru. Rostlinné jedové navštívenky jsou velmi účinnou obranou, zvláště proto, že každá z rostlin míchá svůj lektvar podle jiného receptu. Není v silách včel adaptovat se na celé spektrum jedů a tak si tímto opatřením rostlina reguluje počet strávníků. Pylovým travičstvím si vlastně rostliny chrání svůj nárok na radovánky z pohlavního rozmnožování.
Pramen: Claudio Sedivy a kol.,(2011):
„Closely related pollen generalist bees differ in their ability to develop on the same pollen diet: evidence for physiological adaptations to digest pollen"
doi:10.1111/j.1365-2435.2010.01828.x
Functional Ecology