Vážnější úvahy o možném oživení mamutů spadají do roku 2005. Tehdy americko-kanadský tým genetiků zveřejnil, že se mu podařilo přečíst setinu mamutího genomu. Podařilo se jim to díky dobře uchované DNA v čelisti mamuta, který umrzl na Sibiři před 28 000 lety. V laboratořích Pennsylvania State University se Američanům ze vzorku kosti, kterou jim poskytli jejich ruští kolegové, podařilo poměrně snadno izolovat a přečíst 30 milionů písmen mamutího genetického kódu. V listopadu 2008 ohlásil tým Stephana Schustera z Penn State University zmapování genomu mamuta srstnatého (Mammuthus primigenius) a přečtení zhruba 50 procent jeho DNA. Optimismus té doby podpořily i výsledky německých paleobiologů, kteří zveřejnili rozluštění třetiny mamutí mitochondriální DNA. Zdálo se, že postupně rozšifrujeme veškerou mamutí DNA.
Z dosud provedených analýz lze ledasco vyčíst. Například, že mamuti měli blíže ke slonům indickým než k africkým. Počáteční optimismus o možném přivedení mamutů k životu ale postupně vyprchal. Ukázalo se, že všechny v té době dostupné vzorky DNA jsou silně poškozené a navíc kontaminované cizorodou DNA z půdních mikrobů a rostlin z míst, kde zvířata uhynula. Možnému oživení těchto tvorů přestali věřit i samotní vědci. Po pádech ale přichází vzestup a týká se to i našeho případu. Postupně se daří číst rostlinnou a příbuznou sloní DNA a počítačové programy umí získaná data porovnávat a provádět "čištění" mamutího DNA kódu od balastních příměsí. Přesto většina odborníků stále zůstává poněkud skeptická. To proto, že i kdyby se podařilo veškerou mamutí DNA správně rozluštit, nemáme technologii, která by takové DNA „vdechla“ život.
Japonský tým to ale tak černě nevidí a vrací se k dřívějším představám o oživení těchto tvorů. S luštěním genetického kódu se v něm nepočítá. Spoléhají na štěstí a v uchování buněčných jader v takovém stavu, že za pomoci zaběhané klonovací techniky – přenosu jádra do jiné buňky - se vymřelý život podaří znovu vzkřísit.
Staronový plán znovuzrození mamuta počítá s tím, že jádra buněk se budou vkládat do sloních vajíček z nichž jejich vlastní jádra budou odstraněna. Vpravením diploidních jader z mamutích buněk do sloního vajíčka vznikne něco, co lze považovat za mamutí embryo. Po krátké kultivaci v laboratoři by mělo dojít k dělení a pokud by se vznikající život vyvíjel zdárně, přeneslo by se embryo do hormonálně stimulované slonice. Ta by měla cizí embryo přijmout a donosit. Předchozí plány, které tuto metodu hodlaly využívat narazily zatím vždy na problém, který nešel překonat. Většina jader v buňkách byla poškozena ledovými krystalky a byla nepoužitelná. Proto se od plánů na chovy mamutů upustilo.
Výzkumníci z Kinki University si ale nyní hodně slibují od vzorků mamutí kůže a svalů z posledních nálezů sibiřských mamutů, kteří zmrzli a permafrost je v relativně dobrém stavu uchoval až do dnešních dob. Schůdnost této metody ukázal pokus se zmraženým myšákem, který se po více než desetiletí ztuhlý na kost v mrazícím boxu, stal otcem. Ukázalo se, že jeho zmrzlé spermie šlo injekčně vpravit do vajíček a těmi pak oplodněné samičky rodily zdravé potomky. Sami autoři ale na nějaké oživení mamutů nepomýšleli a tvrdili, že uchování oplození schopných mamutích spermií je vysoce nepravděpodobné.
Před dvěma lety ale Teruhiko Wakayama z RIKEN Center for Developmental Biology v japonském Kobe zájem mecenášů ochotných věnovat prostředky do realizace skutečného Jurského parku znovu oživil. Tentokrát nešlo o oplodňování zmrazenými spermiemi, ale o klonování myšího organismu z buněk, které byly 16 let zmražené na kost. Jádra rozmražených buněk přenesl Wakayama do čerstvých myších vajíček. Takto sestavená buňka se chová jako embryo a lze jí nechat donosit náhradními myšími matkami.
Při těchto pokusech se paradoxně ukázalo, že nejlépe se k těmto hrátkám hodí jádra buněk pocházejících z mozku. K témuž účelu jde ale využít i jádra buněk kůže.
Po úspěšném oživení zmrzlých myší japonský tým z Kobe oprášil myšlenku získat živé osrstěné tlustokožce a myslí to s oživováním mamutích zdechlin zcela vážně. Jak si jinak vysvětlit, že přizvali ke spolupráci Minoru Miyashita z Univerzity Kinki. Jde o bývalého ředitele zoologické zahrady v Osace a jeho úkolem je získat sloní vaječné buňky. Miyashita již rozhodil sítě a pokud v nějaké zoo uhyne slonice, jsou jí odebrány vaječníky. Na projektu již přijali účast i ruské výzkumné laboratoře. Ty do projektu přispívají svými bohatými zásobami vzorků mamutích tkání. Možnost hostovat na universitě a účastnit se projektu přijali hned dva američtí odborníci na rozmnožování slonů. Jejich úkolem je přenášet vyvíjející se embrya do afrických slonic. Přivádění mamuta k životu je již japonsko – rusko – americkou záležitostí a tento tým hýří optimismem. Pokud prý vše půjde podle plánu, mělo by se první mládě narodit do pěti až šesti let. Přes media veřejnosti sdělují, že je čas začít diskusi co s výsledným produktem udělat? Jasno v tom by společnost měla mít ještě předtím, než embrya do náhradních matek začnou přenášet.
Mamut nemusí být jediným adeptem na pravěké safari. Nedávno vyšel seznam druhů, jejichž oživení by mohlo připadat v úvahu. Jsou mezi nimi vakovlk, pták moa, nosorožec srstnatý, tygr šavlozubý, medvěd krátkočelý, obří daněk a bobr a další vyhynulí borci. Dinosauři zde k velkému překvapení chybí. Je to proto, že se ukazuje, že DNA má šanci přežít maximálně milion let. Reálná možnost na přečtení celého genomu je podle vědců ještě kratší a proto má smysl se pokoušet jen o oživení fosilií mladších 100 000 let. Na rozdíl od dinosaurů se mezi adepty na oživení protlačili i neandrtálci a blboun nejapný. Biolog Stanislav Mihulka k tomu poznamenává: „I když to zatím nevypadá moc dobře, kdo ví. Mít vlastního blbouna je snem každého přírodovědce a s dárcem vajíčka by nebyl problém, holubů je dost.“