Představa, že si z banky odnesete místo českých korun italské liry, indické rupie nebo svérázné platidlo v podobě mušlí kaurí, je celkem mizivá. Šance, že z banky semen dostanete něco jiného, než tvrdí průvodní certifikát, zase tak nesmyslná není. Banka semen při University of California v Davisu se podobného „podhozu“ dopouštěla dlouhých sedm let. Celkem vyexpedovala třicet zásilek rajčatových semen, která v rozporu s certifikátem nesla genetickou modifikaci. Nešlo o nic šíleného. Tato genetická modifikace zaručuje, že z rajčat bude vyroben hustší kečup a byla povolena k pěstování už v roce 1994. Na kečupu z těchto rajčat si pochutnávali v létech 1996 až 1999 především Britové, jejichž sveřepé protesty proti geneticky modifikovaným organismům jsou v poslední době slyšet
nejčastěji a nejhlasitěji.
Semena geneticky modifikovaných rajčat se tak dostala inkognito do 12 institucí v USA, do 14 dalších zemí a dva vzorky byly dokonce zaslány do ukázkových zahrad v Británii a Etiopii. University of California není jediným viníkem přehmatu. Sama dostala semena geneticky modifikovaných rajčat v roce 1996 od firmy Petoseed jako GMO-free.
Na záměnu se přišlo celkem náhodou a při paradoxní příležitosti, když Charles Rick z Tomato Genetic Ressource Center při University of California poslal geneticky modifikovaná semena do universitní laboratoře zabývající se genetickými modifikacemi s žádostí, aby mu na nich provedli jistou genetickou modifikaci. Při té příležitosti konečně vyplavalo, že rajče už geneticky modifikované je.
Teď se pátrá, kam až se GM-rajče zatoulalo. Je to tak trochu zvláštní situace, protože kdyby banka vydala omylem semena sice jiné, ale geneticky nemodifikované odrůdy, asi bychom se to ani nedozvěděli. Ale odpůrci GMO mají zase o argument víc. Jako když je slyším: „Nikdo nemůže ručit za to, že se GMO nedostanou tam, kam nemají. Dokládá to názorně případ, kdy Kalifornská universita v Davistu celých sedm let šířila geneticky modifikované rajče…“