Tým výzkumníků z University of Osaka řeší projekt ve kterém používají geneticky upravené myši. Jde o zvířata, která mají defektní enzymy opravující chromozomální zmetky, tedy chyby na DNA, které se v procesu množení buněk tu a tam vyskytnou. Tyto myši jsou náchylné ke vzniku mutací. A protože mutace jsou hybnou silou evoluce, jde o ideální model pro prognózu cest evolučního vývoje normálních myší. Jakousi simulaci procesu, který se bude odehrávat u normálních myší s nízkým výskytem mutací za hodně dlouhou dobu.
Podle sdělení, které Japonci poskytli sdělovacím prostředkům se v rámci tohoto evolučního pokusničení mezi mláďaty vyskytla myš oplývající zvláštním hlasovým projevem. Za své pěvecké nadání vděčí náhodné mutaci. Je to do jisté míry překvapení, protože se očekávalo, že mutace povedou ke změnám v anatomické stavbě. K těm samozřejmě během tohoto pokusu také dochází a ve vrzích vědci nacházejí třeba myšku s krátkými končetinami a ocáskem jako jezevčík. Skřehotající myšku ale nikdo nepředpokládal.
Pokus, při kterém se myš narodila, pokračuje v laboratoři, kterou řídí profesor Takeshi Yagi na Osacké Universitě. Mutant svou schopnost švitořit naštěstí předává na potomstvo a tak dnes již je pro další výzkum k dispozici více než 100 zpěváků. Pěvecký sbor hlodavců má odhalit prvopočátky vývoje řeči lidské. Kromě myší, jež se zpěvem jak se zdá teprve začínají, mají vědcům pomoci se v základech řeči poznat také ptáci. Některé studie naznačují, že ptačí cvrlikání je sestaveno do celků podobně, jako my tvoříme ze slov věty. Ptačí písně se z tohoto pohledu řídí podobnými pravidly, jako řeč. Myši by ke studiu prvopočátku řeči měly být lepším modelem než jsou opeřenci. Jsou to savci a ti jsou nám geneticky mnohem blíže, včetně anatomické stavby hlasového ústrojí i stavby mozku. V první fázi pokusů začínají vědci sledovat, jak přítomnost zpěvných myší bude ovlivňovat chování obyčejných myší. Jinými slovy, budou-li mít vliv na jejich sociální chování, například ve stresových situacích, kdy normální myši jen piští.
Z prvních pozorování vyplývá, že nově vzniklí mutanti se vyjadřují hlučněji, zvláště když se dostanou do nového prostředí, nebo jsou-li pohromadě samci se samicemi. Jsou „ukecanější“. Uchimura se domnívá, že do jejich cvrlikání se promítá vyjadřování určitých emocí. Také se již ukázalo, že obyčejné myši, které vyrůstají ve společnosti těchto mutantů, vydávají méně ultrazvukových signálů, než jejich vrstevníci. To podle vědců znamená, že by se nová komunikace mohla populací šířit podobně, jako dialekt. Uchimura je přesvědčen, že při jeho evolučním pokusu s hlodavci se mu bude rodit celá řada tvorů se zajímavými schopnostmi a že pokus neskončí jen u pískajících myší. S nadsázkou o svém výzkumu říká “Já vím, že to je bláznivé, ale dělám to s nadějí, že jednou vytvořím Mickey Mouse.“
Radost Japoncům možná trochu zkazí, až si přečtou jedno hodně zaprášené číslo časopisu TIME. V prosinci roku 1936 v něm popsali událost z jednoho dětského domova Chicaga. Chovanci delší dobu upozorňovali na trylkujícího kanárka, kterého se ale nikomu nepodařilo spatřit. Jednomu z vychovatelů se se to nakonec poštěstilo. Původcem byla myš. Tu se jim nakonec podařilo chytit a dostala se až do zoologické zahrady. Pokřtili jí na Minnie. O jejích schopnostech se ale začalo pochybovat a šířily se rozporuplné zvěsti a padaly sázky. Všemu nakonec učinilo přítrž studio NBC. Myš za přítomnosti publika čítajícího asi 400 osob jemně pobídli v drátěné kleci kouskem izolovaného drátu na bříšku a ta začala zpívat. Podle vyjádření účastníků to znělo opravdu jako kanárčí trylkování. Nebylo pochyb, zpívala Minnie. Proč začala trylkovat, to tehdy zůstalo záhadou. O události se tehdy hovořilo jako o fenoménu století. Japonci zřejmě nejsou prvními, kteří měli možnost zkoumat zpívající myš. Dnes ale vědí čemu za to vděčí a mají všechny šance o nich zjistit mnohem více.
Pramen: AFP
Záznam myšího zpěvu: https://www.youtube.com/watch?v=yLu37VvCozw