Kam byste v prvním okamžiku zařadili hmyz v následujícím videu?
Asi jenom entomologové by si okamžitě uvědomili, že tento „pavouk“ nemá osm, ale jenom šest noh. A protože zjevně o chybějící pár končetin nepřišel v nelítostném souboji, pak to ani pavouk být nemůže. Kupodivu je to moucha. První nelétavá kterou známe.
Diptera, tedy dvoukřídlí, kam patří asi jenom dipterology oblíbené mouchy a komáři, je obrovský hmyzí řád, který čítá odhadem asi 240 tisíci druhů. Popsána je přibližně polovina z nich. Lze tedy očekávat objevy zajímavých evolučních extravagantností. Takovou je i moucha Mormotomyia hirsuta, jež pavouka připomíná nejenom dlouhými nohami, ale i pro muší rod zcela neobvyklým ochlupením. Zvláštní tělo je výsledkem přizpůsobení na netypické prostředí – temnotu uzavřeného prostoru.
Jediným dosud známým místem výskytu Mormotomyi je osamoceně čnící fotogenická skála s obrovskou puklinou, ve které zuby času a vodní eroze vyhlodaly jeskyni. Nachází se v Keni, v nízkých kopečcích Ukazi, směrem na východo-severovýchod od Nairobi. Zde byla Mormotomyia nalezena již dávněji - v r. 1933 a v r. 1948. V průběhu dalších více než 60 let jí pak marně hledalo několik týmů. Až letos se štěstí opět usmálo na entomology z Mezinárodního centra fyziologie a ekologie hmyzu a z texaské A&M university.
Je možné, že Mormotomyia hirsuta je endemický druh vázaný jenom na tuto jedinou osamocenou lokalitu. Za svůj vznik pravděpodobně vděčí netopýrům, pro něž skýtají prostory uvnitř skály ideální úkryt před září a žárem afrického slunce. Zdá se, že pro mouchu jsou exkrementy malých létavých savců vydatným zdrojem potravy. Za její každodenní přísun, za chládek a vlhko ale obětovala schopnost létat. Z křídel jí zůstaly jen jakési krátké výrůstky. I oči ji zakrněly, protože ve tmě zrak přišel o svou důležitou roli. Na orientaci v temnotách se hodí spíše echolokace a tou jsou obdařeni právě hmyzožraví netopýři. I to je důvod, proč není radno kolem nich létat, navíc poslepu. O to je důležitější se umět po skále hbitě pohybovat. Delší pavoučí končetiny jsou pro tento účel lepším řešením, než původní muší.
Mnohem záhadnější je příčina, jež vedla k výraznému ochlupení zejména samečků. Právě tento pohlavní dimorfizmus naznačuje, že asi nejde o životně důležitou adaptaci na prostředí, protože v tom případě by v nevýhodě byly samičky, které mají chloupky řidší a kratší. Vědci přemýšlejí, jestli tato ozdoba těla nesouvisí s pářením, při němž možná funguje jako suchý zip bránící vyvolené, nebo spíše ve tmě nalezené, lehce uniknout z láskyplného objetí.
| Mormotomyia hirsuta - hlava se zakrnělýma očima a hrudní segment s krátkými výrůstky jenž zbyly po původních křídlech. Kredit: Robert Copeland | Pro porovnání – pohled do velkých očí mouchy tse-tse Kredit: G. Attardo, Yale University, (zdroj |
Zvláštní nelétavá ochlupená moucha Mormotomyia hirsuta se ukrývá ve velké skalní puklině v kopcích Ukazi, v Keni.
Zdroj: LiveScience, 10. 12. 2010