Šestice britských vědců, z nichž 4 pracují na Fakultě věd o Zemi a oceánu University v Southamptonu, na základě analýz údajů z různých výzkumů odhadují, že hladina moře ke konci poslední doby ledové sice stoupala v průměru asi metr za století, ale tento nárůst nebyl plynulý. Vyskytly se v něm dva „skoky“, kdy se vzestup hladin zrychlil dva a půl násobně. Výsledky, které vědci publikovali v časopisu s trochu zvláštním názvem Global and Planetary Change (Globální a planetární změna) prý pomůže pochopit, jak oceánské proudění a klima reagují na velké množství vody z rychle se roztápějících ledovců.
Průměrná hladina světového oceánu se od vrcholu poslední doby ledové zvýšila o více než 120 metrů. V období před 19 000 až 6 000 lety z pevniny ustupovaly gigantické kontinentální ledovce a způsobovaly průměrné zvýšení hladiny oceánu o asi jeden metr za století.
Tento vzestup ale nebyl stejnoměrný. Již předchozí studie naznačily, že v některých obdobích a na některých lokalitách se hladina zvedala překvapivé prudce rychlostí téměř 5 metrů za století. Tyto odhady se opírají o průzkum výskytu fosilních korálů okolo Barbadosu v Karibiku a o analýzy dna šelfového moře mezi ostrovy jihovýchodní Asie, které bylo v období kulminujícího glaciálu souší.
Britští vědci si ale řekli, že jednotlivé lokality nenabízejí optimální pohled na kolísání hladiny "globálního" světového oceánu. Každá z metodik má své slabiny, například míru nejistoty v datování fosilií, nebo nedostatek jednoznačně identifikovatelných znaků pradávného pobřeží dnes zalitého mořem.
"Než se spolehnout se na jednotlivé oblasti, které nemusí být reprezentativní, raději jsme porovnali velké množství údajů z několika různých lokalit, přičemž jsme vzali v potaz všechny potenciální zdroje nejistoty," vysvětluje profesor Eelco Rohling ze Southamptonské university.
S kolegy analyzoval 400 důvěryhodných ukazatelů dávné výšky hladiny ze šesti různých míst po celém světě. Vědci se soustředili zejména na oblasti dostatečně vzdálené od mohutných ledovců vrchního pleistocénu, aby co nejvíce omezili pouze lokální efekt prudkého tání. Pomocí statistických metod pak zrekonstruovali kolísání hladin za uplynulých 21 tisíc let, tedy od počátku dlouhodobého globálního oteplování, které ukončilo dobu ledovou.
Analýzy naznačují, že postupné zvedání hladiny světového oceánu v průměru o 1 metr za století bylo přerušeno dvěma „skoky“ – před 14,3 až 12,8 tisíci lety a před 11,5 až 8,8 tisíci lety, kdy voda stoupala v průměru o 2,5 m za sto let. Na tento výsledek se můžeme v podstatě dívat i jako na prudké oteplení, které po prvních 1 500 letech bylo na dalších 1 300 let přerušeno jakýmsi návratem doby ledové – mladším dryasem. A po něm opět pokračovalo dalších 2 700 let (na obrázku dva světle žluté pásy oddělené světle zeleným). Chladný mladší dryas tak představuje „delší anomálii“ v dlouhodobé éře vskutku extrémního, lidmi nezpůsobeného globálního oteplení :), které se někdy nazývá i Bølling-Allerød perioda podle dánského jezera Bølling na Jutském poloostrově a názvu dánského samosprávného celku.
"Naše odhady vzestupu hladin jsou sice nižší, než uvádějí studie z jednotlivých lokalit, ale jsou statisticky velmi hodnověrné. Pomáhají lépe pochopit, jak se měnil objem ledu v důsledku tání ledovců na konci poslední doby ledové," vyzdvihuje výsledky šéfka výzkumného týmu Jennifer Stanfordová. Její kolega Eelco Rohling dodává: "Nové poznatky budou využity k upřesnění modelů klimatického systému Země a pomohou zlepšit předpovědi změn úrovně mořské hladiny v souvislosti s globální změnou klimatu."
Komentář osla:
Takže teď jenom stačí pochopit, že současné „dramatické“ klimatické změny nejsou s těmi na konci glaciálu porovnatelné a uvědomit si propastný rozdíl v rozsahu ledovců. Pak správně zohlednit současné neposlušné netající ledovce a oblasti, které se odmítají oteplovat. Ale zejména si odůvodnit jistotu, že do konce století se bude jenom globálně oteplovat a až pak má smysl hledat odpověď, jestli v průběhu dalších 90 let hladina světového oceánu stoupne o půl, nebo o dva metry. Jinak naší dobu budou potomkové komentovat s mnohem sarkastičtějším úsměvem, jako my dnes hodnotíme ne tak dávné zprávy o blížící se době ledové. A to se může stát s větší pravděpodobností, než by kdokoli na klimatickém meetingu v Cancúnu připustil. Ale kolik účastníků vskutku trápí vzdálená budoucnost lidstva víc, než jejich vlastní přítomnost?
Zdroje: National Oceanography Centre News, Global and Planetary Change
(Stránka School of Ocean and Earth Science, na které by měl být dostupný originální článek je od vydání mediální zprávy zatím nedostupná.)