Pokud mluvíme o čínských rychlovlacích CRH, nemáme na mysli systém MAGLEV, který se vznáší na magnetickém polštáři a jež před nějakou dobou Evropa s velkou slávou za podpory státních dotací v Číně uváděla do provozu. I když projekt MAGLEV v Číně stále existuje, funguje jen na třiceti kilometrech. Vlakové soupravy tam sice jezdí rychlostí až 430 km/h, ale jedná se prakticky jen o kyvadlovou dopravu mezi zastávkou Šanghajského metra a místním letištěm. Před sedmi lety se zdálo, že má tato technologie zářnou budoucnost, ale zatím se nerozšířila.
V klasických kolejových spojích je situace ve východní Asii zcela jiná. Na rozdíl od jiných čínských “velkých skoků” , končících pravidelně fiaskem, v oblasti vlakové dopravy láme Čína jeden rekord za druhým. Zatím co v roce 1993 čínské osobní vlaky dosahovaly průměrné rychlosti 48 km/h, v roce 2007 již měly 158 souprav vysokorychlostních vlaků CRH. Tyto vlaky mají proti MAGLEVu několik předností. Jsou levnější a především jsou kompatibilní se stávající železniční sítí a do rychlostí 250 km/h mohou prakticky využívat servis klasických vlakových sítí.
K nyní oznámenému rekordu je potřeba poznamenat, že upravené vlaky na zkušebních úsecích stejnou rychlost (300 mil za hodinu) samozřejmě dosáhly již dávno. Pro „běžný“ linkový spoj byl ale stávající rychlostní rekord 202 mil/hod. Speciálně upravená chlouba Francie rychlovlak TGV také jezdil rychleji a 574,8 kilometrů za hodinu dosáhl při testech v roce 2007. Japonský vlak levitující na magnetickém poli jel rychleji ještě dříve, bylo to v roce 2003 a naměřili mu 581 kilometrů v hodině. Tento pátek ale šlo o něco jiného, přestože i tentokrát šlo o zkušební jízdu. V tomto případě šlo o test běžného linkového spoje Peking - Šanghaj a překonání světového rekordu se týká cestovního vlakového spoje, nikoli o nějakou maximální rychlost na zkušební dráze. Také vlak byl běžný s nijak neupravovanou „lokomotivou“, nebo vagony. Maximální rychlost soupravy byla dosažena na úseku 1318 kilometrů na trati ve východní Číně, procházela provinciemi Šandong a Anhui. Příští rok se má tato trasa ještě o něco protáhnout a spojit hlavní město s Šanghají.
Rozpočet projektu propojení dvou měst východní Číny se již vyšplhal na 32,5 miliard dolarů. Jde přitom jen o součást velkolepého plánu. Již nyní má Čína nejdelší provozovanou síť rychlovlaků na světě. Do roku 2012 se má rozrůst na 13 000 kilometrů a o šest let později má dosáhnout 16 000 km. Je možné, že celý projekt bude ale postupovat ještě rychleji, protože CRH se společně s vesmírným programem stal státní prioritou. Není se čemu divit, jde v podstatě o nutnost a od CRH se očekává, že ulehčí již tak přetíženým vlakovým spojům. Rekord z předvčerejšího dne nebyl zřejmě posledním, představitelé železnice již oznámili, že své zákazníky budou na některých úsecích přemísťovat rychlostí 500 km za hodinu.
Čína se mění a její rychlovlaky CRH jsou ryze z jejich vlastní produkce. Je možné, že kromě levných bot, oblečení a hraček nám brzo bude schopna nabídnout řešení i pro naší železniční osobní přepravu, která je již tak ekologická, že se stala pomalejší a dražší než ta autobusová.