Když v roce 1995 astronomové potvrdili zvláštní povahu tělesa Gliese 229B, které je spolu s červeným trpaslíkem Gliese 229A součástí dvojhvězdy ze souhvězdí Zajíce (Lepus), vzdálené od Slunce 19 světelných let, rozrostla se v tu chvíli pestrá vesmírná ZOO o hnědé trpaslíky (brown dwarfs). Dnes jich už známe spousty a jsou to vskutku svérázné potvory. Jejich hmotnost, definovaná v rozmezí 13 až 75-80 násobek hmotnosti Jupitera jim nedovoluje zahájit klasickou hvězdnou jadernou fúzi. Obvykle mívají povrchovou teplotu v rozmezí 2200 až 750 K, přičemž ti chladnější se blíží k poměrům, které panují na Venuši.
Odborníci rozeznávají hnědé trpaslíky spektrálního typu M s absorpčními čarami oxidu titanatého (TiO) a oxidu vanadnatého (VO), hnědé trpaslíky spektrálního typu L definované absorpčními čarami hydridů kovů (FeH, CrH, MgH, CaH) a alkalických kovů v červené oblasti spektra (Na I, K I, Cs I, Rb i) a silnými čarami vody a oxidu uhelnatého v blízké infračervené oblasti spektra, zatím spíše jen teoretické ultrachladné hnědé trpaslíky spektrálního typu Y a také hnědé trpaslíky spektrálního typu T. Ve spektru posledně jmenovaných trpaslíků nelze v blízké infračervené oblasti přehlédnout absorpční čáry metanu a absenci čar FeH a CrH, spolu s naopak výrazně mohutnými čarami Na a K v červené oblasti spektra. Vzhledem k svému spektru jsou tito trpaslíci podle všeho pro lidské oko roztomile purpuroví, takže by jim jistě slušela přezdívka „purpuroví trpaslíci“. Zatím jsme jich objevili něco málo přes 200.
Tým astronomů v čele s Avril Day-Jones z Universidad de Chile nedávno objevil pozoruhodný hvězdný systém LSPM 1459+0857, který sestává z chladného bílého trpaslíka a právě z purpurového trpaslíka spektrálního typu T s povrchovou teplotou 1500-1200 K.
Je to vůbec poprvé, kdy jsme chytili purpurového trpaslíka s jiným trpaslíkem. Tito trpaslíci jsou od sebe vzdáleni 0,25 světelného roku a jejich gravitační pouto tedy není příliš silné, přesto ale spolu zůstanou až do konce pozvolného chladnutí, kdy je ve vzdálené budoucnosti obklopí smrtelná temnota, tedy pokud se nepřipletou k nějaké vesmírné katastrofě. K objevu došlo v rámci projektu UKIRT Infrared Deep Sky Survey, který probíhá na United Kingdom Infrared Telescope, instalovaném na havajské sopce Mauna Kea a během něhož vědci mimo jiné pátrají i po nejchladnějších objektech v Mléčné dráze. Day-Jonesová a spol. pak následně využili i data systému Very Large Telescope chilské Paranal Observatory.
Odborníci jsou nadšeni, protože párek trpaslíků LSPM 1459+0857 s purpurovým trpaslíkem umožní intenzivní studium vlastností těchto podivných studených hvězdoplanet. Astronomové si ověří své představy o jejich atmosféře, teplotě, hmotnosti a věku a pevně doufají, že jim díky tomu začnou více rozumět. Velmi by je zajímalo, jaký mají vlastně tyto objekty osud, jak vznikají a jak se vyvíjejí v průběhu času.
Zatím jsou pro nás docela záhadné. Mléčná dráha je ve skutečnosti nacpaná hnědými trpaslíky všech typů a nejspíš se běžně nacházejí i v našem bezprostředním sousedství. Už jenom proto by nás měli intenzívně zajímat.
Prameny:
Universe Today 23.11. 2010, Monthly Notices of Royal Astronomical Society online 25.10. 2010, Wikipedia (Brown dwarf).