Nevelký plaz ropušník trnohlavý patří do širšího příbuzenstva leguánů. Není nijak velký. Dorůstá délky kolem sedmi centimetrů. Nápadný také není. Tělo má ploché, jako kdyby na něj někdo šlápl těžkou botou. Kůže nese maskovací zbarvení, díky kterému ropušník dokonale splývá s okolím. Přehlídnout ropušníka je celkem snadné. Pokud si tohoto plaza přeci jen povšimneme a prohlédneme si ho z blízka, zaujmou nás trny, které mu vyrůstají ze hřbetu u z boků. Jak napovídá vědecké jméno ropušníka trnohlavého, další trny mu vyrůstají z hlavy. Dva z nich jsou tak velké, že vypadají jako rohy.
Ropušník se živí mravenci z rodu Pogonomyrmex. To je hodně nezvyklá strava, protože tyto mravence obdařila příroda silnými jedy. Většina zvířat se jim radši vyhne. Ropušník lapá mravence jazykem a polkne je dřív, než mu stačí ublížit. Mravence polyká se staženým hrdlem, aby jim znemožnil jakoukoli obranu a nakonec je obalí v útrobách hustým slizem. Tím je nebezpečná kořist definitivně zneškodněna.
Ropušník není jen lovcem, ale také kořistí. Loví jej draví ptáci, hadi i drobné šelmy. Plaz hodně spoléhá na své maskování. Potenciálního nepřítele bedlivě pozoruje a přitom zvažuje, jestli se mu vyplatí zůstat na místě, anebo zda je už čas začít prchat. Útěk sice zvyšuje vyhlídky na záchranu, ale stojí hodně námahy a navíc se při něm ropušník vzdaluje od zdrojů potravy a příslušníků vlastního druhu, mezi kterými si hledá partnera. I pro ropušníka proto platí: „Dvakrát měř a jednou řež!“ Nepřítele, který se blíží rychle nebo míří přímo k ropušníkovi, nenechá plaz přiblížit tak blízko jako nepřítele, který se blíží pomalu a oklikou.
Když maskovací zbarvení selže, je třeba se nepříteli postavit. Ropušník se natočí k hrozbě bokem a dává na odiv arzenál svých trnů. Když to nezabere, napumpuje si plaz útroby vzduchem a nafoukne se jako míč. Je najednou podstatně větší a díky tomu budí respekt. Zvíře se neodváží jej spolknout, protože živá ostnatá koule by mu snadno uvízla v krku. Zvláště když polykaný ropušník reflexivně sklání hlavu a vystrkuje trny na hlavě tak, aby se hadovi, šelmě či dravci zapíchly do horního patra.
Poslední trik ropušníka trnohlavého vypadá jako výpůjčka ze špatného hororu. V krajní nouzi dokáže vypudit z očních důlků prudkým stříknutím svou vlastní krev. Ta nepřítele zmate a navíc mu může i ublížit, protože je do ní přimíchán sekret jedové žlázy. Původ toxinů není jasný, ale vědci předpokládají, že jedy pocházejí od spolykaných mravenců. Ropušník dostříkne svou jedovatou krví na vzdálenost jednoho metru a porce vypuštěná tímto krvavým sprejem může představovat až třetinu veškeré krve z ropušníkova těla. Nejrazantnější účinek má krev s jedem na psy. Zasažené psisko nějakou dobu jen bezmocně třepe hlavou, aby se zbavilo následků nepříjemné sprchy. Na pronásledování ropušníka ho přejde chuť. Zdá se, že ropušník o téhle psí slabině dobře ví, protože proti psům používá proud jedovaté krve mnohem častěji než proti jiným nepřátelům.
Vyprávění o dalších málo známých, ale v mnoha směrech pozoruhodných tvorech si můžete poslechnout v pořadu Vstupte! vysílaném v premiéře na Českém rozhlasu Leonardo v pátek 19. listopadu 2010 v 11:00 hodin. Po odvysílání bude dostupný ke stažení také ZDE a v rubrice audio.