Prozatím žijeme a bohužel nejspíš ještě velice dlouho budeme žít v hranicích Mléčné dráhy. Naše galaxie je samozřejmě poměrně přívětivým domovem a také ideálním objektem výzkumu, ale protože jsme uvnitř, tak nám někdy poněkud schází nadhled. Máme například vcelku problém zkoumat nebo jen zahlédnout jádro Mléčné dráhy a podobných věcí se najde celá řada. Proto ani není divu, že nám mateřská galaxie občas připraví pořádné překvapení.
Jedno takové zcela nedávno odhalil Fermiho vesmírný teleskop (Fermi Gamma-ray Space Telescope, FGST), který od 11. června 2008 na nízké oběžné dráze Země ve službách NASA pozoruje vesmír v oblasti gama záření. Autorem pozoruhodného objevu je astronom Doug Finkbeiner z Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics, který ve veřejně dostupných datech z Fermiho detektoru gama záření Large Area Telescope (LAT) nalezl dvě ohromné a velice záhadné bubliny s překvapivě ostrými okraji, vyzařující gama paprsky a rozprostírající se 25 tisíc světelných let nahoru plus 25 tisíc světelných let dolů od jádra Mléčné dráhy, kolmo na její rovinu. Jako dva přízračné galaktické balóny o celkovém rozpětí 50 tisíc světelných let teď straší astrofyziky, kteří si s nimi podle všeho příliš nevědí rady. Už se vyrojily rozličné, více i méně věrohodné představy ohledně jejich původu, sám Finkbeiner však bez obalu přiznává, že obřím gama bublinám zatím nikdo nerozumí.
Kdybychom tyto bubliny viděli pouhým neozbrojeným okem, zabíraly by více než polovinu naší hvězdné oblohy. Vzhledem k jejich velikosti a povaze jsou nejspíš staré miliony let, ale uvolnily se zřejmě rychle a v důsledku velkého kopance energie. Přesto až doposud unikaly pozornosti astronomů, zejména kvůli mlze z vesmírného gama záření, které halí celou oblohu. Finkbeinerův tým pomocí rafinovaných počítačových modelů šum všudypřítomného gama záření postupně odfiltroval a nakonec se jim podařilo z dostupných dat vydolovat právě dvě zmíněné ohromující bubliny.
Vlastně to není úplné překvapení, protože předešlé generace satelitů zachytily určité náznaky těchto bublin už dříve. Německý Rentgenový vesmírný teleskop ROSAT (Röntgen Satellite), operující v letech 1990 až 1999, zachytil stopy okrajů bublin poblíž jádra Mléčné dráhy a slavná sonda WMAP (Wilkinson Microwave Anisotropy Probe), vyslaná v roce 2001 mapovat reliktní záření a číst starobylé stopy Velkého třesku, zase odhalila zvláštní „závoj“ mikrovlnného záření právě z oblasti bublin.
Co jsou ohromné bubliny gama záření vlastně zač? Pokud Mléčná dráha nežvýká galaktickou žvýkačku, pak by to prý mohly být například pozůstatky explozivních výtrysků částic z jádra naší galaxie. Je sice pravda, že takové věci známe od mnohých cizích galaxií, u Mléčné dráhy jsme o tom ale zatím příliš neuvažovali. Podle jiných názorů by to mohly být stopy po intenzivním tvořením hvězd ve velkých hvězdokupách v oblasti kolem středu Mléčné dráhy. Odborníci celého světa každopádně zavětřili zajímavé budoucí objevy. Podle Davida Spergela, z Princetonu je poměrně jedno, jaká energie nafoukla nově objevené bubliny, nepochybně prý ale souvisejí s mnoha závažnými otázkami soudobé astrofyziky. Všichni se zároveň shodují na tom, že Fermi opět bodoval a prokázal svoji cenu v odkrývání záhad časoprostoru.
Prameny:
ScienceDaily 9.11. 2010, NASA"s Goddard Space Flight Center News 9.11. 2010, Wikipedia (Fermi Gamma-ray Space Telescope).