Dnešní oceán je plný velkých i malých dravců, z nichž někteří nemají problém dát si dospělého člověka k snídani. Toho nejběžnějšího predátora se ale určitě bát nemusíme. Podle toho, co zatím o světě víme, je nejčastějším lovcem oceánu pozoruhodný maličký bičíkovec se dvěma bičíky Cafeteria roenbergensis. Už jeho jméno, odvozené od bufetu v dánském Rønbjergu naznačuje, že v jeho případě lze rozhodně čekat neobvyklé věci.
Kafeterie jsou skutečně maličké, kvůli jejich 5 mikrometrům délky se jim přezdívá nanoplankton. Kdykoliv je kdo hledal v oceánu, vždycky je tam našel, často v koncentracích přesahujících 10 000 buněk na 1 mililitr mořské vody. Tito drobní lovci bakterií jsou tak všudypřítomní, že hrají klíčovou roli v globálním cyklu uhlíku a dalších význačných prvků. Zajímavé jsou i uvnitř, například jejich mitochondriální DNA je doposud nejkompaktnější ze všech studovaných eukaryot. Pouze 3,4 procenta bází její sekvence nic nekódují. Pokud jde o jejich příbuzenstvo, kafeterie jsou bikosoecidi (Bicosoecida) z linie heterokontů, podle všeho blízce příbuzní bizarním, takřka mimozemským labyrintulám (Labyrinthulomycetes), které si staví vlastní dopravní síť z vláken obalených membránou. O zvláštnosti labyrintul svědčí asi nejlépe to, že je vědci postupně považovali za rostliny, řasy, houby, hlenky nebo oomycety.
Podle nové studie týmu mořského mikrobiologa Curtise Suttleho z University of British Columbia hraje v životě výjimečných kafeterií významnou roli gigantický Cafeteria roenbergensis virus (CroV), shodou okolností s největším dosud známým genomem mezi viry z oceánu.
Od svého objevu počátkem 90-tých let v pobřežních vodách Texasu čekal až dodnes na detailnější výzkum. Ukázalo se, že jeho genom obsahuje zhruba 730 000 párů bází a stovky genů (podle prvních odhadů přes 500), čímž předstihuje některé buněčné organismy. Pochází ze skupiny Velkých nukleocytoplazmatických DNA virů a jeho blízkým příbuzným je slavný mimivirus z běžných sladkovodních akantaméb Acanthamoeba polyphaga s vůbec největším známým virovým genomem.
Stejně jako v případě mimiviru, obsahuje i virus kafeterií CroV celou řadu genů, které jsou mezi viry jinak naprosto výjimečné, například geny proteinů metabolických drah, geny nutné pro syntézu bílkovin či geny údržbářských proteinů opravujících DNA. Kromě jiných zvláštností má i oblast DNA o velikosti 38 kilobází, zřejmě bakteriálního původu, která kóduje například veškeré proteiny metabolické dráhy klíčové komponenty buněčné stěny Gram-negativních bakterií. Je pozoruhodné, že ze stovek genů viru kafeterií má jenom pouhá třetina své homology u příbuzného mimiviru.
Ještě to není úplně jasné, ale gigantický virus zřejmě významně reguluje populace kafeterií a tím se prosazuje v globální ekologii pozemského oceánu. Charakter jeho genomu zároveň jistě opět rozvíří divoké debaty o původu Velkých nukleocytoplazmatických DNA virů a o jejich vztahu ke vzniku a fungování eukaryot. Stále zřetelněji se rýsuje představa, že běžná jednobuněčná eukaryota, jako třeba akantaméby nebo kafeterie, hrají roli tavících kotlíku evoluce, v nichž se ve zběsilém evolučním tanci střetávají a míchají genomy eukaryot, bakterií i virů a nikdo si ani netroufá odhadnout, co se v nich všechno může objevit.
Prameny: ScienceDaily 31.10. 2010, PNAS online 25. 10. 2010, Wikipedia (Cafeteria roenbergensis, Labyrinthulomycetes).