Prvním dinosaurem, jehož zkamenělina byla prokazatelně zobrazena v knize a mnohem později také první formálně vědecky popsaným neptačím dinosaurem byl velký jurský teropod Megalosaurus. Aby však byl výčet kompletní, drží ještě jedno prvenství – jako první dinosaurus se objevil také v klasické literatuře. V roce 1852 je krátce zmíněn v úvodu díla Ponurý dům (Bleak House) britského romanopisce Charlese Dickense (1812-1870). Zkrátka a dobře, megalosaurus je teropod opředený rekordy takřka všeho druhu. Přesto o něm ani dnes stále mnoho nevíme. Asi devět metrů dlouhý teropod žil v období střední jury (asi před 180-165 miliony let) na území dnešní Velké Británie, Francie a Portugalska.
V roce 1824 pojmenoval tímto rodovým jménem kolekci fosilních kostí ze Stonesfield Slate v hrabství Oxfordshire přírodovědec a zároveň příslušník kléru reverend William Buckland (1784-1856). Přestože pojem "dinosaurus" vznikl až o 18 let později a megalosaurus nebyl stejně dlouho vývojově spojován s dalšími později popsanými dinosaury, zůstává faktem, že jde o prvního vědou rozeznaného zástupce skupiny. Přitom zkameněliny megalosaura byly objeveny a v oxfordském Ashmolean museum uloženy již mnohem dříve, kolem roku 1677. V té době byl objev dolního konce stehenní kosti dinosaura zakreslen prvním ředitelem muzea Robertem Plotem (1640-1696) v jeho díle Natural History of Oxfordshire. Další historie těchto fosílií je velmi spletitá a pozoruhodná, pro paleontologii má však význam až v období počátku 19. století.
V roce 1818 byl Bucklandovým hostem v Anglii slavný francouzský přírodovědec a zakladatel srovnávací anatomie Georges Cuvier (1769-1832), jemuž sbírky z Ashmolean jeho hostitel (v té době ředitel muzea) předložil v očekávání jeho odborného názoru. Cuvier s Bucklandem následně došli k závěru, že tvor ze Stonesfieldu byl ohromným a masivním "ještěrovitým" plazem, který dosahoval délky asi 12 metrů a mohutnosti slona. Neznámého dávnověkého tvora pak připodobnili k současným varanům a nadále ho označovali jako "Stonesfieldského varana". Představa o fyzickém vzezření a okolnostech života tohoto pravěkého tvora však byla tehdy ještě velmi mlhavá.
Existují domněnky, že Buckland uspíšil představení "svého" dinosaura z obavy, že by jej mohl předběhnout jeho vědecký sok, lékař a amatérský sběratel zkamenělin Gideon Algernon Mantell (1790-1852), který skutečně o rok později (1825) popsal býložravého spodnokřídového ornitopoda iguanodona (více o této zápletce v mém starším článku https://dinosaurus.bloguje.cz/768006-185-let-dinosauri-paleontologie.php). Takové konstatování však není zcela přesné. Zatímco objev iguanodona byl pro Mantella poměrně nedávnou záležitostí, megalosaurus byl Bucklandovi znám již nejméně někdy od roku 1815. Nejznámější fosílie tohoto dinosaura – nekompletní čelistní kost s několika dochovanými zuby – byla zaslána do Oxfordské anatomické školy na Christchurch College v roce 1797. Již v roce 1822 publikoval jméno Megalosaurus lékař a přírodovědec James Parkinson (objevitel po něm pojmenované choroby) spolu s ilustrací jednoho zubu.
V únoru roku 1824 představil Buckland na londýnské geologické konferenci megalosaura vědecké veřejnosti a zároveň uveřejnil jeho formální popis, splňující všechny dobové náležitosti. Stal se tak autorem historicky prvního popisu neptačího dinosaura. Jeho popis byl velmi stručný a zaměřil se v podstatě jen na stručný přehled dostupných fosílií – čelistní kosti, několika obratlů (včetně křížových), fragmentů žeber a pánevních kostí. Buckland poznamenal, že kosti musí náležet "několika jedincům různého stáří a velikosti". Spekuloval také o tom, že megalosaurus mohl být obojživelným predátorem (nemluvě o jeho úsměvném přesvědčení, že stavba těla megalosaura dokazuje Boží genialitu – byl prý stvořen tak, aby nebohým býložravcům dokázal ukončit život rychle a bez zbytečného utrpení). Až do roku 1827 byl megalosaurus znám jen podle rodového jména, teprve v tomto roce stanovil druhové jméno Megalosaurus bucklandii doktor Mantell.
Představa obřího dravého plaza, potulujícího se po britském venkově, nepochybně působila hrozivým a poněkud absurdním stylem na celou viktoriánskou společnost. Brzy se však našli také romantičtí snílci, kterým se toto nové zjištění zalíbilo a zanedlouho se velcí pravěcí plazi (v té době ještě nebyli známí jako dinosauři) dostali do povědomí široké veřejnosti na ostrovním státě i na evropském kontinentu. Veřejnost si megalosaura zpočátku představovala jako obřího obtloustlého ještěra, a stejným způsobem byl zobrazován také v periodikách. Například Penny Magazine z roku 1833 publikoval ilustraci dinosaura jako velkého ještěra s relativně krátkýma nohama (navzdory Bucklandovu popisu, zdůrazňujícímu poměrně dlouhé a vzpřímené nohy plaza).
Představy o vzhledu a ekologii teropodů doznaly značného posunu až s objevy kompletnějších fosílií v Evropě a Severní Americe zejména koncem 19. století. Megalosaurus se však jako první popsaný teropod stal jakýmsi archetypálním dravým plazem z dob dávnověku a rodové jméno pak bylo využíváno jako odpadní koš pro všechny rody dravých dinosaurů, s jejichž přesnějším zařazením si paleontologové nevěděli rady. Tak byly pod jménem megalosaurus popisovány nálezy bezmála ze všech míst světa a všech geologických období druhohor, a to až hluboko do 20. století. Megalosaurus, jehož fosilní pozůstatky známe již nejméně 333 let, však stále zůstává nepříliš dobře známým dravým dinosaurem.
Prameny:
https://en.wikipedia.org/wiki/Megalosaurus
https://en.wikipedia.org/wiki/William_Buckland
https://en.wikipedia.org/wiki/Gideon_Mantell
https://en.wikipedia.org/wiki/Ashmolean_Museum
https://en.wikipedia.org/wiki/Robert_Plot
Stránky autora: Dinosauria https://dinosaurus.bloguje.cz/