V jihovýchodní Asii, na Západoindickém poloostrově, se od pobřeží Bengálského zálivu a Adamanského moře směrem na sever vkliňuje mezi Indii a Čínu území Barmy, neboli oficiálně Myanmarského svazu. V porovnaní Českou republikou je více než osm a půl krát rozlehlejší a asi 5 krát lidnatější. Země je bohatá na naleziště nerostných surovin, dokonce i fosilních paliv, nabízí turistům nádherné památky, překrásnou přírodu a tajemnou exotiku, přesto Barmané patří mezi ty nejchudší obyvatele zeměkoule.
Pro vědce Barma představuje jeden z méně prozkoumaných rájů. Potvrdilo se to i začátkem letošního roku, kdy pod vedením Ngwe Lwina z Myanmarského sdružení na ochranu přírody a biodiversity probíhal terénní průzkum stavů gibonů huloků (Hoolock hoolock, také gibon šedý).
Mezinárodní tým vědců sponzorovaných nadací Arcus objevil na severovýchodě Barmy, v oblasti jižních Himalájí, nový druh primáta z čeledi kočkodanovití. Podle vizáže a taxonomického popisu Thomase Geissmanna jde o zástupce z podčeledi hulmanů, příbuzného například langurovi čínskému (Rhinopithecus roxellana – obrázek vlevo). Dokládá to i jeho věděcké pojmenování Rhinopithecus strykeri, což v češtině bude pravděpodobně znít langur strykerův. Druhové „příjmení“ je odvozeno od jména Jona Strykera, prezidenta nadace sponzorující projekt.
Objevený primát má černou srst, jenom lem okolo tváří, zejména brada a krátké vousy, jsou bělavé a konce malých uší zdobí bílé štětinky. Kromě dlouhého ocasu, který 1,4 násobně přesahuje délku zbytku těla, jsou na opičce zvláštní výraznější rty a na vystupující tlamičce krátký nos s úzkými dírkami směřujícími dopředu.
| Portrét nově objeveného druhu Rhinopithecus strykeri tak, jak ho podle pozorování a nalezeného mrtvého zvířete pomocí počítače zrekonstruoval primatolog Thomas Geissmann. | Ani toto není foto. Jde jenom o kresbu nového rhinopitheka. Kredit: Martin Aveling/Fauna & Flora International |
Domorodci, kteří - na rozdíl od vědeckého světa – tyto primáty dobře znají a žel je i loví, popisují jejich kýchání, když jim za deště nateče do nozder voda. Proto v době silných lijáků, což v monzunových oblastech je někdy jev častý a vytrvalý, sedí „mey nwoah“ (opice s nahoru otočeným obličejem) na stromech s hlavou skloněnou mezi koleny. Na základě rozhovorů s barmskými lovci vědci předběžně odhadují, že Rhinopithecus strykeri je pravděpodobně endemickým druhem, vázaným na území s rozlohou asi 270 km2 v povodí řeky Maw. Geografickou izolaci od příbuzných rhinopitheků zajišťují dvě další řeky - Mekong a Salween.
Zdá se, že k objevu přišlo v hodině dvanácté, protože oblast výskytu obývá jenom malá populace čítající 260 až 330 jedinců, kteří žijí ve třech oddělených skupinách. Jde ale jenom o hrubý odhad a tak zůstává naděje, že neodráží realitu, ale jen nedostatečné poznání nepřístupného hornatého terénu. Opice totiž léto tráví ve vyšších polohách (až do 3 200 m.n.m.), jen zima je zahání do údolí, blíže k lidským obydlím (1 700 m.n.m). I tak vědci řeší problém, jak dosud neznámý druh opic v podmínkách chudé Barmy chránit před predátory svého vlastního druhu.