Maminky, jejichž časná fáze těhotenství připadá na dobu kdy se ve vzduchu vyskytuje velké množství silných alergenů, mají větší pravděpodobnost, že se u svých ratolestí setkají s alergickými reakcemi na některé potraviny, především bílkoviny mléka a vaječného žloutku.

Většinou je jídlo požitkem, ale někdy se to tak semele, že je zdrojem obtíží, choroby, či dokonce vražedným nástrojem. Řeč je o alergii, přesněji o abnormální imunitní reakci na potraviny, která vyvolává klinické příznaky. Z nás dospělých jí trpí asi jedno a půl procenta. U dětí je častější, těch je alergických 5 – 7 %. Z chemického hlediska jsou potravinové alergeny většinou glykoproteiny. Ve vajíčku je to bílek, jehož součástí je ovalbumin. Hlavním alergenem kravského mléka je β-laktoglobulin. U luštěnin jsou největšími alergeny burské oříšky a sója. Obiloviny zase zlobí svým obsahem albuminů a globulinů, což se projevuje reakcí na lepek (bílkovinu obilí) a chorobným stavem, kterému se říká celiakie. Alergičtí můžeme být ale na kde co, i na potravinářská barviva, nikl v hodinkách i na svou šéfovou. 

Jedinou rozumnou léčbou takové alergie je vypustit  příslušnou látku z jídelníčku. I když je pravdou, že Američané nedávno dosáhli úspěchu v léčbě těžkých alergiků metodou postupného zvyšování alergenní látky až do závratných dávek (podrobnosti najdete zde), sami to raději nezkoušejte. S léčbou alergií je potíž, protože moc toho na ně nemáme. V úvahu připadají látky s blokujícím účinkem na histamin. Po antihistaminikách nás tělo přestane svědit a tolik se neškrábeme, ale při silných alergických reakcích nebo od anafylaktického šoku nás zachrání jen rychlá injekce adrenalinu. 

Finští výzkumníci nyní zveřejnili výsledky dlouhodobé studie při které sledovali téměř 6000 dětí, které se narodily v letech 2001 až 2006 v oblasti Jižní Karélie. U tisíce z nich prověřovali citlivost na alergeny v potravinách. Testy jim dělali od narození až do věku 4 let. Z výsledků vyplynulo, že výskyt alergie prudce rostl během prvního roku života. To se ale již vědělo z minula. Mnohem zajímavějším výsledkem je, že až do 4 let věku dětí výskyt alergií souvisel s ročním obdobím jejich narození. Děti které přičly na svět v červnu a červenci trpěly alergiemi výrazně méně (5 %), zatímco říjnové a listopadové jich měly dvojnásobek (10 %).
Nejvíce postižených bylo mezi těmi dětmi, které byly ve stadiu jedenácti týdenního plodu v dubnu až květnu. U těch mělo problém s potravinovou alergií každé desáté (11 %). To znamená, že období početí ovlivňovalo zdraví potomka. Nejde ale ani tak o datum početí ale o to, do jaké roční doby připadne kritická doba vývoje plodu. Pokud konec prvního trimestru připadá na prosinec či leden, má plod lepší vyhlídky na to, že nebude alergikem. Jen u šesti procent z těchto dětí se vyskytly specifické protilátky IgE.

Co je příčinou tak velkých rozdílů?

Zvětšit obrázek

Jižní Karélie byla dějištěm těch nejtěžších bojů mezi Rusy a Finy. Je to ráj zlatokopů, milovníků čistých jezer a přirozených původních porostů. Pobyt zde ale ovlivňuje také lidský plod do té míry, že narozený jedinec má dvojnásobně větší pravděpodobnost být alergikem. (Foto: Joensuu)

Statistika ukázala prstem na přítomnost silných alergenů v prostředí. V dubnu a květnu zde kvetou břízy a olše a s jejich pylem budoucí matky v době těhotenství přicházely hojně do styku. Alergeny z rostlin zřejmě mohou za to, že pokud se plod (prostřednictvím matky) s nimi dostane do kontaktu ke konci prvního trimestru nitroděložního života, má třikrát větší pravděpodobnost být alergický na mléko a vejce, než potomek, jehož stejná fáze vývoje „zastihla“ v zimních měsících.

Kromě vztahu pylu k potravinovým alergiím finský výzkum ukázal, že děti narozené na podzim nebo v zimě jsou rovněž náchylnější k ekzémům a astmatu a že mají celkově vyšší hladiny cirkulujících protilátek na alergeny, než děti narozené na jaře nebo v létě. Zdá se to být logické, protože plod začíná produkovat protilátky na alergeny kolem 11. týdne vývoje, a protilátky na specifické alergeny asi ve 24 týdnech nitroděložního vývoje.

Poznatek z pomezí Finska a Ruska poněkud zkomplikoval náš názor na alergeny. Není to tak dávno, co se soudilo, že jsou škodlivé a proto jsme se snažily budoucí maminky a jejich děti od nich separovat a připravovali jsme jim „sterilní“ prostředí prosté všech patogenů. Pak se ukázalo, že to není správné a že trocha špíny neuškodí, protože když organismus nemá s čím bojovat, jeho imunitní systém si začne vymýšlet a najde si nepřítele i tam kde není. Celá řada prací doložila, že prostředí bez zárodků plísní, bakterií, zvířecích chlupů a střevních parazitů nás přivádí k autoimunitním chorobám. Stávající představa tak nějak vzala na vědomí, že to v čem jsme se vyvíjeli miliony let (bez nějaké větší hygieny), na to se nám organismus adaptoval a nelze to v průběhu několika málo generací změnit. Jistou míru škodlivin je našemu organismu potřeba předhodit, aby se imunitní systém vyvíjel jak má a aby nejankovatěl. Do této představy ale výsledky finských zdravotníků moc nezapadají, protože setkání s jedním alergenem (pylem) z nás později udělá alergika na vajíčka, mléko, jablíčka,…

Závěr z toho zatím žádný neplyne, teda kromě úsměvného doporučení plánovaného těhotenství. Finské děti narozené v lůně nedotčené přírody rozproudily v řadách odborníků vášnivé debaty na téma – jak to s tím kontaktem s alergeny vlastně je.  Jsou žádoucí, nebo škodí? Bude zajímavé sledovat, jak si s tím další výzkum poradí.

Pramen: J Epidemiol Community Health doi:10.1136/jech.2009.105411