Analýza infračerveného spektra planetky 65 Cybele prozradila přítomnost ledu a organických sloučenin na jejím povrchu. Zdá se, že mezi planetkami je to úplně normální. Co všechno by v tom ledu mohlo být?
Před pár měsíci ohromila svět zpráva, že 24 Themis, velká planetka z Hlavního pásu mezi Jupiterem a Marsem je vlastně celá pokrytá organickou zmrzlinou, směsí ledu, prachu a organických látek. Dokonce to vypadá, že ji navzdory odpařování vlivem Slunce led obaluje už hezky dlouho a že se neustále doplňuje ze zásob podpovrchového ledu planetky. Není divu, že souvislý led na 24 Themis vyvolal divoké debaty o možnosti zalednění dalších planetek a hlavně naděje, že zmrzlá voda s organickými látkami je na kosmickém smetí vlastně úplně běžná. Všichni proto napjatě čekali na další podobný objev.
Netrvalo to příliš dlouho a máme tu druhou planetku, která je podle všeho pokrytá ledem s organickými látkami. Známý expert na planetky a komety a především objevitel ledu na 24 Themis Humberto Campins z University of Central Florida spolu s dalšími kolegy hlásí zmrzlou vodu a organiku na povrchu planetky 65 Cybele. Ta je s rozměry přibližně 302×290×232 km výrazně větší než 24 Themis a je vlastně jednou z největších planetek Hlavního pásu.
Jméno má po maloasijské bohyni Kybelé, uctívané původně ve Frýgii a Lýdii v roli dárkyně života a matky bohů. Obřady k její poctě bývaly hodně divoké a sama bohyně prý nejraději žila v lesích s horskými démony, lvy a pardály. Známe ji nejčastěji z vázových maleb, kde bývá vyobrazena na voze taženém lvy či pardály a obklopená pestrou společností Satyrů, Silénů a Pánů. Postupně se z ní stala téměř kosmopolitní „Velká matka bohů“ antického světa a na prestižním římském pahorku Palatinu jsou dodnes patrné zbytky jejího chrámu.
Jako kosmické těleso je 65 Cybele významnou členkou skupiny planetek Cybele ve vnější oblasti Hlavního pásu. Jejími společnicemi jsou zde planetky 87 Sylvia, 107 Camilla, 121 Hermione, 76 Freia, 790 Pretoria, 566 Stereoskopia a pak i mnohé další. Svým složením nejspíš není nijak výjimečná, ba naopak. Tmavé karbonátové planetky typu C Tholenovy klasifikace planetek, jako právě 65 Cybele, jsou podle všeho vůbec nejpočetnějším druhem planetek.
Campins a spol. analyzovali infračervené spektrum 65 Cybele z dat NASA Infrared Telescope Facility a Spitzerova vesmírného infračerveného dalekohledu a zjistili, že je velice podobné spektru ze 24 Themis. Interpretují ho tak, že povrch planetky pokrývá vrstva jemného křemičitého prachu smíchaného s vodním ledem a organickými látkami. Objev ledu s organikou na již druhé planetce toho nejběžnějšího druhu vzbuzuje oprávněné naděje, že organická zmrzlina je na planetkách Sluneční soustavy naprosto běžnou věcí.
Ještě dnes, 4,6 miliardy let po vzniku naší hvězdné soustavy, jsme tedy obklopeni vodou a organickými látkami. Rozhodně tedy nemá smysl pátrat po tom, kde se na Zemi před vznikem života vzaly organické látky. Nemusely totiž nijak složitě vznikat, prostě napršely z okolního kosmického prostoru s dopadajícími planetkami. Zároveň se otevírá fascinující možnost, že bychom s trochu štěstí mohli na některé planetce vypátrat i něco víc, než jenom nudné chuchvalce organických molekul. Je přitom docela jedno, jestli by to byli potomci pozemských buněk nebo snad i nezávisle vzniklé místní organismy, obě možnosti by byly skvělým dobrodružstvím.
Prameny: UCF Today 8.10. 2010, Bulletin of the American Astronomical Society 42: 1035, Wikipedia (65 Cybele, 24 Themis, Cybele).