Obrázek vpravo: Nejdelší rakouský ledovec v roce 1875 a v současnosti. Výrazný úbytek ledu je zjevný. Kdo za to může? |
Graf 1: Většina tání ledovců proběhla před rokem 1950. Boom fosilních paliv ale přišel až po druhé světové válce. Na vině tedy asi bude něco jiného než CO2. Rozhodně nelze tvrdit, že se vzestupem antropogenních skleníkových emisí se tání ledovců zrychlilo. Spíše naopak. (Zdroj: Oerlemans; viz též IPCC TAR)
Mezi e-maily, které unikly na veřejnost v aféře Climategate, je i e-mail klimatologa Toma Crowleyho z 22. září 2000: „Alpské ledovce začaly ustupovat v mnoha regionech kolem 1850 a třetina až polovina jejich celkového ústupu proběhla před tím oteplením, které začalo 1920… Jste si tedy opravdu jistí, že za to může CO2?“
Kolem roku 1840 je tempo tání ledovců stejné jako kolem roku 1960. Přitom úroveň industrializace a ročních emisí skleníkových plynů z fosilních paliv za sto let obrovsky stoupla. Z toho lze usoudit, že emise CO2 nemají na teploty ani na tání ledovců pozorovatelný vliv.
Když ale za tání alpských ledovců nemůže uhlí a ropa, kdo tedy?
Graf 2: Posledních tisíc roků. Modře sluneční aktivita. Vidíte Maunderovo solární minimum kolem 1700 nebo Spoererovo minimum kolem 1500. Minima přicházejí cca každých 200 let - tzv. Suessův cyklus. Červeně ústup ledovců. Jaký to div. Sluneční aktivita stoupne a ledovce tají. Kdo by to řekl, že? (Zdroj)
Sluneční aktivita ve 20. století dosáhla rekordních hodnot, jak ukázal Usoskin a kol. 2003. Proto tají ledovce. (Zdroj).
Graf 3: Je současná epizoda tání ledovců bezprecedentní? Na tomto grafu vidíme posledních 10 tisíc let. Všimněte si, že období silného zalednění ve Skandinávii (glacier advances) přichází každých dva a půl tisíce let, pokaždé když přijde malá doba ledová. Je to pravidelný cyklus, který existoval i před průmyslovou revolucí. (Zdroj)
A jako po noci přichází den, po každém takovém globálním ochlazování přichází globální oteplování – jako třeba posledních dvě stě roků (zdroj). Takové globální oteplování přišlo i po předchozí malé době ledové (cca v době Homéra). Pochybuji, že za to mohlo spalování fosilních paliv.
Graf 4: Perlička na závěr. Oerlemans použil tání ledovců jako nepřímý indikátor globálních teplot. A máme tu další „problém divergence“. Oops. Ledovce ukazují v posledních 40 letech daleko menší oteplení než grafy Phila Jonese z CRU-Climategate nebo grafy Hansena z NASA-GISS. Nejen letokruhy stromů, teploty moří, ale už i ledovce se staví na odpor proti IPCC.
Graf 5: Křivka globálních teplot dle grafu CRUTEM z Anglie vypadá jinak. To je ten graf, k němuž Phil Jones „ztratil“ podklady. Zdá se, že Jonesův graf je dosti nadhodnocený. Že by vliv městských tepelných ostrovů?
Co myslíte, mýlí se Jonesův graf nebo ledovce?
Reference
G.Bond et al.: Persistent Solar Infuence on North Atlantic Climate During the Holocene. Science vol 294, 7 December 2001
Worldwide Glacier Retreat. Realclimate.org. March 2005 (autor: Eric)
J.Oerlemans et al.: Extracting a Climate Signal from 169 Glacier Records. Science 308, 675 (2005)
Třetí zpráva IPCC. 2001. První pracovní skupina, graf 2.18.
Usoskin et al. Millennium-Scale Sunspot Number Reconstruction: Evidence for an Unusually Active Sun since the 1940s. Physical Review Letters. Vol 91, No. 21. Listopad 2003
Další články autora jsou na stránce Klimaskeptik.cz