Komentátor: Astronomové jenom začali zobrazovat planety okolo jiných hvězd. Naše technologie není zatím velmi vyspělá a nedokáže zachytit planety tak malé, jako jsou ty v naší Sluneční soustavě. Ale na chvíli předpokládejme, že mimozemští astronomové pozorují náš planetární systém. Dokážou objevit nějaký důkaz, že planety okolo našeho Slunce existují, i když je samotné nevidí? Odpověď zní, že pravděpodobně ano. To proto, že minimálně jeden svět v našem solárním systému svou existenci dává na vědomí pomocí svých vlivů na obrovský prachový oblak na okraji Sluneční soustavy, v oblasti nazývané Kuiperův pás.

Kuiperův pás je zóna studeného skladiště zvenčí za Neptunem, osídlena miliony ledových těles, včetně Pluta. Ledová tělesa v Kuiperově pásu uvolňují prach, který se zdálky může v infračervených vlnových délkách záření jevit jako mlhavý disk. Nový počítačový model, vytvořený vědci NASA, zobrazený na videu odhaluje, jak prach v Kuiperově pásu se může jevit mimozemským astronomům. Neptun vytváří složitý obrazec. Gravitace hmotné planety cloumá prachovými zrníčky v oblaku a shlukuje je na jejich dráhách.

Christopher Stark: Neptun vytváří v oblaku prachu prstencovou strukturu představující mezeru, ve které sídlí samotná planeta. A tato mezera umožňuje celkem jednoduše i zdálky rozpoznat, kde Neptun je, a to dokonce ze vzdálenosti, v níž jsou planety pro přímou detekci příliš nejasné. Simulace na superpočítači, kterou jsme s Marcem Kuchnerem vytvořili, nám také umožňuje vidět, jak vypadal prach v Sluneční soustavě, když byla mnohem mladší. Prakticky umožňuje jít v čase zpět a vidět, jak se asi vzdálený pohled na solární systém měnil.

Komentátor: V době svého mládí Kuiperův pás obsahoval mnohem více těles a v důsledku toho i mnohem více prachu. Ve skutečnosti prach byl tak hustý, že se částice navzájem často srážely.

Stark: Když jsme (v modelu) vyvolali srážky mezi částicemi prachu, ohromilo nás, co jsme uviděli.

Komentátor: Postupnost stále mladších (zpět v čase) modelů mladého Kuiprova prachového oblaku odhaluje postupně se zjednodušující strukturu vedoucí nakonec až k jednoduchému tenkému prstenci za oběžnou dráhou Neptunu.

Stark: Srážky zrnek prachu Neptunův gravitační otisk pozměňují. Mezera v prstenci zmizí. Úžasnou skutečností je, že jsme již viděli podobné prstencové struktury okolo jiných mladých hvězd, jakou je Fomalhaut (nejjasnější hvězda v souhvězdí Jižní ryby). Z hlediska prachu teď víme, že tyto jiné systémy možná vypadají podobně, jako kdysi naše mladá Sluneční soustava.

Komentátor: Prach okolo jiných soustav nám může vypovědět mnohé o možných planetách, právě takových, jaké jsou v našem solárním systému. Může odhalit Neptun.