Obecně panuje názor, že priony jsou něco, co je toxické, nebo přinejmenším co nefunguje tak jak má. Většina léčebných snah se dosud nese v duchu odstraňování látky, která je zodpovědná za neurodegenerativní procesy. Přibližně před měsícem dali této představě vážnou trhlinu  Mallucciová a Collinge, pracovníci Univerzity v Londýně, kteří na myších zjistili, že by tomu mohlo být i jinak a že by prion nemusel být tím agens, které ničí mozky.

Jiný výzkumný tým nyní přichází  další podporou myšlenky, že  priony nemusejí být vždy jen ničiteli.  Podle této  šokující představy dokonce prionům vděčíme za naší paměť! Američané představují nový pohled na to jak paměť v mozku možná funguje. Podle této teorie hraje klíčovou roli v procesu uchování vjemů  protein, který se chová jako prion. S touto převratnou myšlenkou přichází tým, který vede Eric Kandel z Columbia Univerzity v New Yorku. Opírá se o své poznatky s proteinem nazvaným CPEB. Tento protein se chová jako prion a je schopen se přepnout do formy, která umožní jeho replikaci. Tento prionový protein zkoumali na mořském měkkýši a na kvasinkách. Zjistili, že CPEB se skutečně chová jako prion,  který v daném místě navodí syntézu dalších prionových proteinů. CPEB u zkoumaného měkkýše Aplysia stabilizuje specifické synapse tím, že těmto spojům vytváří dlouhotrvající podporu. To jsou fakta a na jejich základě byla odvážná teorie zformulována. Předpokládá, že elektrický signál nervových podnětů trvá jen nepatrný okamžik, není trvalý a tak by sám o sobě nezanechal trvalejších následků. Tento elektrický impuls ale dostačuje na to, aby přepnul  CPEB protein do jeho prionové formy. Tím se spustí replikace prionových molekul a  v okolí proběhlého elektrického impulsu se vytvoří trvalejší paměťová stopa. Priony tak upevní spojení se sousedními neurony a tyto vazby umožní dlouhodobé uchování vjemu. Dost indicií nasvědčuje, že právě toto je tajemství vlastní podstaty procesu uchování paměti.

Mořský měkkýš Aplysia je oblíbeným pokusným živočichem neurologů. Jeho nervové buňky jsou velké a je s nimi snadná manipulace. Protein CPEB z mořského měkkýše Aplysia možná odhalil tajemství uchování vjemů a tím i naší paměti.

 Nutno poznamenat, že nastíněný model paměti není zcela dokázán. Výzkumný tým pouze prokázal, že CPEB skutečně takto funguje u mořských plžů. Že se chová jako prion, který nervovým buňkám neškodí, ale že stabilizuje specifické synapse tím, že jim vytváří dlouhotrvající podporu.
Člověk a savci ale mají poněkud odlišnou molekulu CPEB. Můžeme si být jisti tím, že řada pracovišť nyní napne své síly zjistit zda se tyto hodně podobné molekuly  chovají u lidí obdobně jako u plžů a je li předkládaná teorie platná i pro člověka.  
Ať to dopadne jakkoli, již nyní by se nám po přečtení tohoto článku měla vytvořit trvalejší paměťová stopa o tom, že mysteriozní proteiny nazývané priony  nemusí být jen škodící infekční zrůdou.