Indiáni kultury Moche (Močikové) prosluli především nádhernou keramikou. Žili na úzkém pruhu země mezi Andami a peruánským pobřežím Pacifiku zhruba od roku 100 n.l. do roku 750 n.l. Tým amerických a francouzských archeologů nyní referuje v Journal of Archeological Sciences o výsledcích výzkumu pohřebiště Močiků v peruánské lokalitě Huacas de Moche. Nabízejí nám pohled do duchovního světa této předkolumbovské kultury.
Studie popisuje nález ostatků asi dvacetiletého muže, který byl pohřben se čtyřmi keramickými nádobami. Do úst mu jeho blízcí vložili pět měděných ozdob a hlavu mu posypali rumělkou.
Kostra mladíka není kompletní. Chybí z ní levé předloktí a obě holeně a kosti chodidel. Pravá stehenní kost byla uložena na místo, kam v těle rozhodně nepatří. Vše nasvědčuje tomu, že hrob byl otevřen a s jeho obsahem bylo manipulováno. Vědci jsou přesvědčeni, že v tomto případě nejde o dílo vykradačů hrobů, tzv. huaqueros, ale o doklad o posmrtném močickém rituálu. Lupiči by se nestarali o kostru a vybrali by z hrobu keramiku, která se dá dobře zpeněžit.
V hrobu vědci našli zbytky kukel dvou stovek masařek a spolu s nimi i zbytky tělíček brouků a dalšího hmyzu, který se živí mršinami. Kdyby bylo tělo rychle pohřbeno na místo, kde je nalezli archeologové, nebylo by tak masivně napadené hmyzem.
Mrtvola byla podle všeho nejméně týden vystavena tak, aby k němu měly mouchy a další hmyz volný přístup. Jestliže nám se pohled na mrtvolu obsypanou masařkami a hemžící se červy „ekluje“, pak Močikům se zřejmě líbil a dělali vše proto, aby si mouchy a hrobaříci užili.
Možnost, že tělo zůstalo přístupné hmyzu, protože nebožtík z Huacas de Moche zahynul někde venku a jeho tělo bylo objeveno až po určité době, se zdá nepravděpodobná. Oblibu much a dalšího mrchožravého hmyzu dosvědčuje i výzdoba nádob uložených do hrobu. Jsou na nich vedle lidských koster hojně znázorněny i mouchy.
Pramen: Journal of Archeological Sciences