Jak si při ploužení na dálnicích kolem Barandovských skal jistě uvědomí každý zoufalý řidič, střední Evropa oplývá bohatou úrodou fosilií z prvohor. Není nijak zvlášť těžké si u nás nasbírat trilobity a podobnou prvohorní žoužel. Zato s dinosaury je to u nás opravdu problém a platí to vlastně pro velkou část Evropy. Není to žádná záhada, během druhohor byla Evropa většinou zalitá mořem a kromě několika ostrovů tady dinosauři prostě nežili a zároveň ani neměli moc šanci fosilizovat. Výjimky se samozřejmě najdou, a pak to stojí za to. Kdo by neznal dinosaura archeopteryxe, malou potvůrku velikosti straky z blízkosti počátku linie ptáků, která zásadním způsobem ovlivnila pohled lidstva na historii přírody? Právě Archeopteryx je kupodivu Evropan, pochází z německého Solhofenu, který v období jury ležel v souostroví uprostřed mělkého tropického oceánu.
Kvůli zaplavení mořem nebyl z území dnešní Evropy až donedávna známý žádný pořádný masožravý křídový dinosaurus, který by mohl ve skromnějším ostrovním prostředí fungovat jako obávaný vrcholový predátor. Evropské děti si proto museli hrát s cizími dinosaury. Změnil to teď až rumunský paleontolog Zoltán Csiki z Bukurešťské univerzity, který s dalšími kolegy v prestižních Proceedings of the National Academy of Sciences of the USA popsal zcela nového dravého dinosaura z pozdní křídy, vykopaného z vrstev starých 70 miliónů let u řeky Sebeş v centrálním Rumunsku. Rozhodně to není kompletní kostra, ale v rámci Evropy je to zatím nejúplnější neptačí dinosaurus z pozdní křídy. Rumunsko bylo v této době díky šťastné náhodě ostrovem a proto mělo i svoje dinosaury, navíc vzhledem k ostrovní izolaci poměrně svérázné. Nový dinosaurus dostal úžasně zapamatovatelné jméno Balaur bondoc, přičemž balaur je výraz pro nebezpečného vícehlavého draka z rumunské mytologie, snad ještě dáckého původu a bondoc je zase rumunsky „zavalitý“ či „robustní“.
Dráček Balaur je velmi zvláštní dromeosaurid, jehož jedinou nalezenou neúplnou kostru lze asi nejvýstižněji popsat jako velociraptora z posilovny. Podle Csikiho a spol. je totiž blízce příbuzný asijským velociraptorům, od nichž se liší kratšími a silnějšími končetinami, které jistě měl mohutně osvalené. Řada zvláštní detailů na jeho kostře prozrazuje, že při lovu spoléhal spíše na sílu úderů, než na rychlost a hbitost. Nápadný byl hlavně svými drápy. Na rozdíl od většiny dromeosaurů, kteří mají na druhých prstech nebezpečně vyhlížející zatažitelné srpovité drápy, měl balaur takové drápy na každé končetině hned dva, na druhém i na prvním prstu. Ve skutečnosti vědci znali zlomky koster balaurů z Rumunska už od konce devadesátých let, ale byly natolik odlišné od známých forem dinosaurů, že si s nimi nikdo nevěděl rady. Vzhledem ke svým příbuzným byl velmi pravděpodobně slušně opeřený a lze si ho představit jako přerostlého zubatého a nepochybně velice zlého krocana.
|
Balaur z rumunské mytologie. Kredit: Pagan Space.net |
Balaurova pozoruhodná anatomie. Kredit: M. Ellison; Z. Csiki; M. Vremir; S. Brusatte; M. Norell; AMNH |
Mohutná zadní noha balaura se dvěma vražednými srpovitými drápy. Kredit: M. Ellison |
Podle všeho nebyl se svými dvěma metry délky, od hlavy ke špičce ocasu, nijak zvlášť veliký, i když člověka by asi k obědu zvládnul, přinejmenším v tlupě více balaurů. Zdá se, že zuřivým útokem s využitím mohutných zadních nohou mohl strhnout kořist větší a těžší, než byl on sám. Csiko a spol. předpokládají, že balaur byl vrcholovým predátorem zvláštního ostrovního prostředí, které dramaticky zasáhlo do evoluce tehdejších forem dinosaurů. Spolu s ním tam žili například miniaturní sauropodi velikosti krávy a také drobní hadrosauři, kteří nejspíš společně hráli nevděčnou roli kořisti balaurů. Výrobci hraček jistě pohotově zareagují na změnu situace a figurky balaurů nabídnou rozmazlenému evropskému trhu.
Prameny: PNAS online 30. 8. 2010, Wired Science 30. 8. 2010, Wikipedia (Balaur)