Až konečně začneme létat pravidelnými linkami na Mars, tak se podivuhodný kříženec mezi sopkou a meteoritickým kráterem Orcus Patera nejspíš stane horkým místem turistického ruchu, třeba i nejen mezi geology.
Kdo by nechtěl vidět velmi podezřelou jizvu tvaru slzy na povrchu Marsu, která je navíc k vidění na velmi praktickém místě, téměř uprostřed mezi slavnými marťanskými vulkány Olympus Mons a Elysium Mons. Vyhlídkové lety by je mohly pohodlně stihnout všechny najednou.
Výraz „patera“ se s oblibou používá pro mělké krátery nepravidelného tvaru, například na povrchu Marsu nebo i jinde. Orcus, případně Orkus je známý jako božstvo podsvětí italského venkova z dob Říma, snad etruského původu, které má více společného s římským Plutem, než s řeckým Hádem. Bývá zobrazován jako neoholený obr a jeho specializací je dozor na přísahami, popřípadě vykonání trestu za jejich porušení. Dodnes není úplně zapomenut. Kromě pojmenování významné planetky z Kuiperova pásu 90482 Orcus, inspiroval i fantasy literaturu, hry na hrdiny nebo smutně nalíčené hudebníky.
Orcus Patera má tvar nepravidelné elipsy o rozměrech 367 km krát 107 km, protažené ze severoseverovýchodu na jihojihozápad a jeho celková plocha představuje téměř 40 tisíc kilometrů čtverečních. Okraje Orcus Patera vystupují nad okolní krajinu až do výšky 1,8 kilometru a dno tohoto útvaru leží v hloubce 1,4 až 2,4 kilometru od vrcholu stěn. Od doby svého pojmenování v roce 1973, kdy byl na základě neúplných dat americké sondy Mariner 4 považován za sopku, je jeho původ předmětem komplikovaných dohadů.
Může to být velmi netradiční sopka. Proč ne, na Marsu je možné skoro všechno. Taky by to ale mohl být velký a původně okrouhlý impaktní kráter, čili díra po dopadu dávného meteoritu, který byl později deformován geologickými pochody na Marsu do dnešní podoby. Další možností je postupné splynutí několika sousedních kráterů v důsledku eroze. Podle odborníků je prý momentálně nejpravděpodobnějším vysvětlením pozoruhodného tvaru Orcus Patera neobvyklý dopad relativně malého tělesa pod velmi ostrým úhlem, pravděpodobně méně než 5 stupňů od horizontální roviny.
V oblasti Orcus Patera jsou prý také zřetelně patrné stopy marťanské tektoniky. Zejména její okraje lemují propadliny a vrásy, zatímco dno Orcus Patera je poměrně hladké, pravděpodobně postupně zanesené okolním materiálem. Přesto i uvnitř Orcus Patera menší vrásky a další útvary vypovídají o historii tektonických procesů. Marťanská tektonika je sama o sobě stále velmi horkým tématem, poslední dobou ale začínají mít navrch příznivci představy, podle které na Marsu minimálně prvních 500 miliónů let fungovala desková tektonika. Tmavé šmouhy v centrální části Orcus Patera by zase měly být vytvořené větrem, který rozfoukává tmavý materiál vyvržený z četných maličkých kráterů.
Stopy tektoniky v Orcus Patera prý ale rozhodně nevypovídají nic zásadního o vzniku tohoto zvláštního místa. Podle znalců jsou běžné prakticky všude na Marsu. Původ Orcus Patera je podle nejnovější tiskové zprávy ESA stále velkou záhadou, kterou možná vyřešíme až na místě. Ostatně, svérázný tvar Orcus Patera podněcuje fantazii a není až takový problém v něm vidět pozůstatky po nepovedeném přistání kosmické lodi.
Prameny:
European Space Agency News 29.8. 2010, Wikipedia (Orcus Patera).