Na Oslu se problematice prionů věnuje již 116 článků. Většinou v souvislosti se zvířaty. To proto, že při experimentech neprotestují a získat nové poznatky lze tak snadněji. Tentokrát ale jde o lidskou nemoc o níž referuje časopis Annals of Neurology. Poznatky jsou z dílny National Prion Disease Pathology Surveillance Center. Toto pracoviště je součástí CWRU, což je zkratka pro význačnou privátní universitu v Clevelandu, stát Ohio, USA. Kolektiv 29 vědeckých pracovníků ze třinácti institucí na novou nemoc přišel díky tomu, že se jim jí nepodařilo zařadit do žádné ze stávajících „škatulek“: Kuru, Nová varianta Creutzfeldt-Jakobovy choroby, Gerstmann-Straussler-Scheinkerova choroba a FFI.
Genetici si již dříve všimli, že náchylnost k prionovým chorobám souvisí s tím, jaký typ prionového proteinu si jedinec tvoří, tedy jaký gen pro daný protein ve svém genomu má. Vše se tedy točí okolo lidského prionového genu (PRNP). Najdeme ho na krátkém raménku chromosomu 20 a je relativně malý. Sestává ze dvou exonů a jednoho intronu. Celá kódující oblast (čtecí rámeček) je v oblasti exonu 2. Zde se zjišťují bodové mutace a inzerce v rodinách postižených dědičnými prionovými nemocemi. V případě Creutzfeldt-Jakobovy choroby je dědičných zhruba 15 % případů. Klíčem vnímavosti vůči sporadickým a získaným prionovým chorobám je PRNP polymorfismus v oblasti kodonu 129, kde je pokyn pro metionin nebo valin. Přeloženo do lidštiny to znamená, že lidské geny pro prionový protein se člení na tři typy - podle toho, jakou aminokyselinu v jednom konkrétním místě prionovému proteinu zařazují. Jedna varianta genu tvoří proteinovou molekulu v pozici 129 s metioninem (M), druhá valinem (V). Může nastat situace, kdy od jednoho rodiče získáme „M“ a od druhého „V“, pak se nám v buňkách tvoří ve stejné míře oba typy proteinu (MV). Statistika odhalila, že většina chorob postihuje homozygoty (MM, VV).
Lidské prionové choroby
Klasická (sporadická) forma CJN (sCJN) - objevuje se nejčastěji mezi 60-65 rokem života (rozmezí 45 - 75 let). Obě pohlaví postihuje stejně.
Nová varianta CJN (nvCJN, též vCJN ). Variantní Creutzfeldt – Jakobova choroba (vCJD) je prionová choroba, kterou popsali britští vědci. Klinickými příznaky se od klasické CJD liší. Časem se potvrdilo, že to, co způsobuje vzplanutí prionové choroby u skotu (známé spíš jako „šílenost krav“), je to samé agens, jež navozuje vznik choroby i u člověka. Lidskému onemocnění se v tomto případě říká vCJD, nebo také variantní Creutzfeldt – Jakobova choroba. V Británii na ní po pozření nakaženého hovězího masa zemřelo 166 a Francii 25 osob, hlášeny jsou případy z Irska, Kanady, Itálie,… Podrobnosti lze najít například v článku „Papuánci mají gen rezistence k onemocnění mozku“. Gerstmannova-Sträusslerova-Scheinkerova nemoc (GSS) - je autosomálně dominantní onemocnění, které je důsledkem několika druhů mutací PRNP. První příznaky mozečkové ataxie se objevují po třiceti letech. Později se přidružuje demence. Průběh onemocnění je obvykle pětiletý, je tedy podstatně delší než u CJN.
Fatální familiární nespavost. Příčinou FFI, neboli fatální familiární insomnie je mutace D178N PRNP asociovaná s metioninovým kodonem 129 na stejné alele. Počáteční přehnanou aktivitu brzo vystřídá ataxie a demence. Důkaz vzniku této nemoci mutací prokázaly nedávno myši s lidským genem. Podrobnosti viz článek: „Vznik prionových chorob genovou mutací potvrzen“.
Z pohledu různé doby nástupu chorob, délky jejich trvání, souvislostmi s typem mutací a podle klinických projevů jsme zatím rozlišovali tři typy lidských prionových chorob: Klasickou CJN, variantní (vCJN), GSS a fatální nespavost.
Američané nyní prohlašují, že existuje ještě další choroba a nazvali jí VPSPr. Přesto, že je také asociovaná s nenormálním prionovým proteinem, postihovány jsou osoby bez ohledu na variantu jejich prionového genu. Klinické příznaky jsou odlišné od dosud známých prionových chorob, což naznačuje, že se bude jednat o jiný mechanismus, kterým nám škodí. „Porucha spíše připomíná Alzheimerovu chorobu“, tvrdí jeden z hlavních autorů Pierluigi Gambetti, který pacienty s touto nemocí vyšetřoval. Standardní technika, kterou se prionové choroby prokazují, se nazývá „Western blot“. Je považována za průkaznou, ale tito dementní pacienti s novou formou prionové nemoci by podle tohoto vyšetření umřeli zdraví jako řípa.
Snaha se v tom nějak vyznat vedla k podrobnějšímu studiu proteinů vyskytujících se u osob postižených VPSPr. Ukázalo se, že skutečně jde o prionovou chorobu, neboť nemocní také mají abnormálně zformovaný (zašmodrchaný) prionový protein. Ten však v elektroforéze vykazuje zcela jiný vzor. Všechny tyto zvláštní případy vedly k stejnému, pro ně typickému elektroforetickému obrazu. U žádné jiné prionové choroby se nic podobného nevyskytuje. Objev specifického „žebříčku“ je podle autorů publikace dostatečným důkazem, že jde o novou nemoc. Byla stejnou skupinou popsána již před nějakou dobou, ale nepřesně. Teprve nyní se ukázalo, že nejde jen o chorobu homozygotů 129 VV, ale že postihuje i heterozygoty. Její průběh je u nich značně atypický. Zatímco u homozygotů VV postupuje nemoc velmi rychle a konec nastává po 22 měsících od prvních projevů, heterozygotní jedinci (MV) přežívají dvojnásobek. I když je nemoc známa krátkou dobu, zjištěno bylo již 30 případů. Hlavní pozorovaný rozdíl těchto prionů je v jejich citlivosti na enzym proteázu. Zatímco jsme byli zvyklí, že zdravý prionový protein (nezašmodrchaný) tento enzym štěpit dokáže, ale po změně tvaru (zašmodrchání) nikoli (tím se vysvětluje, proč se jej buňky nedokážou zbavit a hynou), nová nemoc má priony na tento enzym různě citlivé. U jedinců, kteří jsou 129 VV (homozygoti mající v pozici 129 aminokyselinu valin) mají protein, který proteáza štěpí, heterozygoti 129 MV a homozygoti MM mají prion k tomuto enzymu odolný. Podle této zvláštnosti dostala nemoc také svůj název “variably protease-sensitive prionopathy”, zkráceně VPSPr.
Mechanismus, kterým nová nemoc postihuje lidský mozek je také jiný, než jak jsme tomu u sporadických prionových chorob (například u CJD), byli zvyklí. To znamená, že se naskýtá šance najít i u dalších demencí vztah k tomuto novému typu prionů. V podstatě se tím potvrzuje předpoklad, že prionových chorob bude celá řada a nyní jsme jen odhalili další z nich.
Po přečtení tohoto článku bychom si měli odnést:
1.) Že tu máme další prionovou nemoc a že postižených osob není zrovna málo.
2.) Nejuznávanější technika, kterou k detekci prionových onemocnění používáme, se u této nové nemoci „nechytá“ a podle stávajících kritérií by vyšetřované vzorky byly posuzovány jako negativní.
3.) Z velké skupiny nemocí souvisejících s postupnou demencí a o nichž nevíme prakticky nic, se nyní podařilo zase jednu vyčlenit a dobře ji definovat - dostala označení VPSPr.
4.) Na potvrzení infekčnosti nového typu prionů se čeká, nicméně podle stávajících zkušeností ji lze předpokládat.
Vědci nyní zahajují pokusy, které by měly zjistit více o chování nových abnormálních prionů a zjistit jejich infekčnost. Samozřejmě, že nepůjde o záměrné infikování osob, nýbrž o testy ve zkumavce, při nichž se bude zjišťovat za jakých podmínek se VPSPr priony replikují, a co to udělá, když je přenesou do pokusných zvířat.
Pramen: Case Western Reserve University