Alespoň podle tohoto článku: McLean, deFreitas, Carter: Influence of the Southern Oscillation on tropospheric temperature. Journal of Geophysical Research, vol. 114 (July 2009)
Autoři v studii vyhodnocují míru vlivu známých atmosféricko-oceánských jevů El Niño / La Niña na globální klima. El Niño znamená v španělštině chlapeček, La Niña je holčička. Chlapeček přináší oteplení, holčička naopak snížení teplot. Například rok 1998 byl rekordně teplý, protože jev El Niño byl velmi výrazný. A jelikož nyní přebírá žezlo La Niña, slibuje do konce roku 2010 ochlazení.
Článek McLeana, de Freitase a Cartera z července 2009 ukazuje, že průměrné globální teploty kopírují vzájemný poměr efektů El Niño/La Niña - takzvaný Index jižní oscilace (SOI - Southern Oscillation Index) s 5 až 8měsíční prodlevou. Takže teploty se dají s tímto předstihem předpovídat. Graf níže ukazuje, že když SOI posuneme dopředu o 7 měsíců, tak obě křivky mění svůj směr ruku v ruce, pokud vše neovlivní větší sopečná erupce.
Obrázek výše ukazuje teplotní projekci do února 2011. Je tedy značná šance, že současné nadprůměrné teploty do konce letošního roku skončí. Během několika následujících měsíců SOI také předpoví, zda bude ochlazování pokračovat i po únoru 2011.
Diskuse
Nechme teď stranou, co tyto oceánské oscilace způsobuje. Určitě to ale nebude oxid uhličitý, protože Keelingova křivka (dlouhodobé měření postupného nárůstu atmosférického CO2) téměř rovnoměrně stoupá, jako když střelí.
V tomto kontextu je ale pozoruhodný výrok IPCC, který ve Čtvrté zprávě (AR4, WG1, FAQ 2.1) říká: „Odhadovaný vliv změn slunečního záření a sopečné činnosti na klima od počátku průmyslové éry do současnosti je velmi malý ve srovnání s odhadovaným vlivem lidské činnosti na klima. Proto je v dnešní atmosféře vliv lidské činnosti na současné i budoucí klimatické změny mnohem důležitější nežli odhadovaný vliv přírodních procesů.”
Vědí v IPCC o existenci El Niño a La Niña? A pokud ano, proč s nimi nepočítají jejich „scénáře”? Ty jsou stejně rovné jako Keelingova křivka. Možná proto, že nedovedou tyto jevy předvídat ani na pár let dopředu?
Na McLeanově prognóze vidíte, jak vypadá skutečná věda. Učiníte exaktní předpověď, jako když Einstein předpověděl, že paprsky prolétávající kolem Slunce budou mít dráhu ohnutou jeho gravitací. Pokud se prognóza nevyplní, hypotéza je zavržena.
Naproti tomu alarmistická prognóza, ve které ochlazení posledních 10 let je jenom maskované oteplování, znamená, že jakýkoli vývoj teplot nemůže jejich hypotézu vyvrátit.
(Tmavší čára je oceánská oscilace SOI, světlejší linie jsou globální teploty dle satelitu. Výbuchy sopek El Chichón a Pinatubo teploty zchladily navzdory SOI. Jak vidno, korelace je velmi dobrá)
Alarmistická „klika“ (to je oficiální termín z Wegmanovy zprávy) věnovala velké úsilí, aby zmařila publikování nepohodlného článku v Journal of Geophysical Research. Po přijatí ho aspoň zdiskreditovala.
Před vydáním autoři dostali zářný posudek recenzenta. Například: „Klimatologové už nějakou dobu vědí o silném propojení mezi SOI a troposférickou teplotou. Autoři to potvrzují a většinu předchozích prací náležitě uvádějí v referencích.“ Čili nic nového pod sluncem.
Jenže pak vyrazila do akce standardní rychlá rota ClimateGate za účelem rychlé nápravy škod (škod pro reputaci klimatologické kliky).
Michael Mann v e-mailu píše: „Popírači budou tuto studii citovat, bez ohledu, zda byla vyvrácena, ale kvůli příštím vědeckým zprávám je důležité, aby to bylo formálně vyvráceno v recenzované literatuře.“ Zkrátka se horkou jehlou ušije nějaká chatrná reakce na brilantní práci McLeana a kol. a ta se pak bude omílat jako údajné „vyvrácení.“ Tak to dělají pořád. Zasvěcení ví třeba o tom jak Laut „vyvrátil“ Christensena.
Během dvou týdnů Foster a kol. (v týmu nechybí takové hvězdy jako Phil Jones a Michael Mann či Kevin Trenberth) předložili šéfredaktorovi JGR Atmospheres svou kritiku článku (CRU emaily: viz). A ihned tuto kritiku dali na internet ve formátu JGR, jako by byl článek už přijat k otištění.
Jeden z hokejkového týmu (Trenberth) si promluvil s kámošem Mikem McPhadenem (konec září 2009), který je náhodou presidentem AGU, která ten časopis vydává. „Dal jsem kopii našeho článku osobně Miku McPhaddenovi a probral jsem to s ním minulý týden, když jsme byli spolu na konferenci OceanObs09. Mike je president AGU. V zásadě to přijal, jen navrhl pár doplnění a doporučil umírnit rétoriku.“ Člověk může jen závidět. Každý takový přístup k samotnému šéfovi nemá.
Mezi tím byl – jaká to náhoda - jmenován nový šéfredaktor JGR. Tento šéfredaktor požádal Fostera, aby navrhl nezávislé a nezaujaté expertní posuzovatele a Forster jich navrhl šest. Čirou náhodou šlo o samé dobré známé Phila Jonese. Jones to přátelům v emailu okomentoval takto: „Nikoho z nich není nutné pobízet, všichni dobře vědí, co u tohoto typu záležitosti říci o našich komentářích a tom odporném rukopise.“
Editor vyzval McLeana et al, aby na vznesenou kritiku reagovali (tak se to dělá), jenž pak odmítl McLeanovu odpověď uveřejnit. Existuje několik oficiálních předpisů, jimž odpověď musí vyhovět, neexistoval zde žádný zjevný problém s vědou, ale McLeanovi a kol. nebylo dovoleno, aby publikovali svou reakci na kritiku svého VLASTNÍHO článku.
Výmluva redaktora (16.března 2010): „Vzhledem k doporučení recenzentů nemohu přijmout váš článek k otištění. Upozorňuji vás, že recenzenti jsou vysoce respektovaní členové vědecké komunity. Jejich názor beru jako nezaujaté hodnocení vědecké validity vaší odpovědi.“
Takže McLean obranu svého článku publikoval jinde. Odpověď McLean et al je publikována na SPPI. Dodatek B je odpověď na Forsterovu kritiku – strana 21-25).
J. McLean, C.R. de Freitas, and R.M. Carter Censorship at AGU: Scientists denied the right of reply. SPPI březen 2010
O tom, že se klimatologické klice a ostatním vědcům měří v žurnálech dvojím metrem výmluvně psal už před lety Richard Lindzen v článku Atmosféra strachu. Jeho zkušenosti jsou do puntíku stejné, jako je líčí McLean.
Další čtení: Oceánských cyklů, které dokáží předpovídat změny klimatu na desítky let dopředu, se týkal také můj článek Tichý oceán promluvil. Konkrétně Pacific Decadal Oscilation (30 + 30 let)
Článek Bryana Leylanda s komentářem Jo Nova (zde) přeložil M. Pavlíček a upravil a doplnil V. Kremlík