Předseda Mezivládního panelu pro změny klimatu (IPCC), Rājendra Kumār Pacaurī (angl.: Rajendra Pachauri, česky Rádžendra Pačaurí), rozeslal 5. července dopis všem 831 odborníkům, autorům budoucí páté zprávy IPCC o klimatických změnách (AR5 - 5th assessment report), která bude zveřejněna v období 2013 – 2014. Bude navazovat na čtvrtou, kontroverzní analýzu vydanou v roce 2007 (AR4). Podle níž se globálně otepluje a to s největší pravděpodobností v důsledku skleníkových plynů produkovaných lidskou civilizací. Na páté zprávě IPCC se podílí tři skupiny expertů, kteří se budou zabývat jak odborným posuzováním změn klimatu, tak i možnostmi jejich zmírnění a strategií jak se jim přizpůsobit.
Po větších i menších nepřesnostech a „omylech“, odhalených v předchozí 4. zprávě, Pacaurī upozorňuje, že v té nové budou chyby „zcela vyloučeny“. Je to zajímavý cíl. Experti se mají vyvarovat hned odhalitelných omylů a překlepů. Ale součásti AR5 budou alespoň rámcové předpoklady a prognózy vývoje klimtu do budoucna. Dají se udělat bez omylů? Kdyby například v předchozí zprávě byl uveden „správný“ údaj o zmizení himalajských ledovců v roce 2350 a ne nesprávné 2035 již by to bylo v pořádku? (Vznikla chyba „náhodou“, nebo se někomu nechtělo uvěřit, že si někto troufl na více než 300 letou prognózu a tak to považoval za překlep?) Když se ukáže, že použitý model nesedí a jeho předpoklady se rozcházejí s realitou, pak to není omyl? Je to „jen“ důsledek naší neznalosti a nesprávných předpokladů? Co se vizí do budoucnosti týče, dá se předvídat, že tato vznikající pátá zpráva IPCC bude opatrnější. V každém případě jsou například údaje vztažené k časovému horizontu 2100 s zhlediska současnosti „bezpečné“, tedy nevyvratitelné.
Na listu členům pracovních skupin je ale nejvíce zarážejíci Pacaurīho "upřímné doporučení" aby si vědci "drželi odstup od médií" a jakékoliv dotazy o činnosti příslušné pracovní skupiny předávali šéfům a obecné dotazy ohledně IPCC až na hlavní sekretariát.
„I would also like to emphasize that enhanced media interest in the work of the IPCC would probably subject you to queries about your work and the IPCC. My sincere advice would be that you keep a distance from the media and should any questions be asked about the Working Group with which you are associated, please direct such media questions to the Co-chairs of your Working Group and for any questions regarding the IPCC to the secretariat of the IPCC.”
Je otázkou, jestli právě tato dobrá rada není to hlavní, co měl v úmyslu Pacaurī sdělit a kvůli čemu list rozesílal. Zbývající obalová vata slov o potřebě přesnosti a odpovědnosti při tvorbě „extrémně důležité zprávy“ nemůže přece nikomu z členů pracovních skupin říci nic nového. Snad si je každý z nich, zejména po „aférách Climagate“, toho dobře vědom a nikdo ani nehodlá pracovat jinak, než odpovědně a přesně…
Samozřejmě, že „doporučení“ překvapilo a v nejednom případě i rozladilo samotné adresáty. O těch, kteří se na „spolek o klimatu rozhodujících vyvolených“ dívají zvenčí, ani nemluvě. To nejvstřícnější hodnocení by se dalo shrnout: v nesprávnou dobu zvolená nesprávná slova. I když pak následovalo vysvětlující vyjádření opírající se o fakt, že jde o práci rozsáhlých mezinárodních týmů a jednotlivec nemusí mít všechny potřebné informace, džin již svou láhev opustil. Je jasné, že si každý z členů komisií IPCC vezme doporučení k srdci a nakonec se s ním ztotožní bez ohledu na svůj prvotní postoj. Je totiž, jak to sám Pacaurī nazývá, součástí velké IPCC rodiny (IPCC family). A rodinní příslušníci by měli tahat za jeden provaz, zejména když jde o společný zájem.
Na Slovensku kázání římskokatolických i evangelických kněží začínají oslovením „Drahí bratia a sestry…“ Kdyby nejbližší Pacaurīho dopis začínal podobně, vyvolalo by to sice rozruch, ale nebylo by to daleko od reality. Před čtyřiceti lety by nikdo z dněšních IPCC expertů neodhadl současný vývoj klimatu. Dnes věří, že to dokážou na desítky let dopředu a jsou bez výjimky přesvědčeni, že člověk je strůjcem oteplování a že snižovaním jím vyprodukovaného CO2 se dá klima výrazně ovlivnit.
Dá se vytušit, jaké závěry a doporučení přinese „extrémně důležitá zpráva“. Štěstím její autorů je, že jim stačí formulovat „co by se mělo udělat“ a nemusí se zamýšlet jak na to.
Vskutku „extrémně důležitá“ by ale byla analýza předkládající zcela reálné řešení, které s vývojem klimatu vůbec nesouvisí. Jak (bez ohledu na oteplování) v celosvětovém měřítku efektivně a co nejbezbolestněji snížit nejen emise, ale odpad všeho druhu i když je nás stále více a chceme se mít lépe, tedy mít vyšší životní standard. Jak chudé tohoto světa, kterým se nepodařilo se „správně“ narodit, uchránit před, pro nás nepředstavitelnými podmínkami - hladem, nedostatkem pitné vody, malárií, HIV... nebo před šílenými ozbrojenými konflikty a vojenskými režimy, jenž jsou bezesporu výlučně lidským dílem.
Kdybyste měli možnost určit pracovní náplň mezinárodního týmu prominentních vědců a museli byste si počínat odpovědně, protože rozhodujete o využití peněz daňových poplatníků, jaký problém/téma byste zvolili?
Zdroje: Financial Post