Poslední dobou se stále zřetelněji rýsuje bouřlivá minulost naší domovské Mléčné dráhy. Zdá se, že to není žádný kosmický mazlík, který by od svého zrození jen pokojně rotoval prostorem, ale dost nenasytné kanibalské monstrum, které během svého života tloustne pojídám malých sousedních galaxií. Astronomové o těchto dávných kosmických dramatech nacházejí stále víc a víc zajímavých informací.
V roli galaktických archeologů, kteří pomocí astronomických technologií vykopávají minulost Mléčné dráhy i jiných galaxií se nedávno ocitli badatelé z mezinárodního týmu, zahrnujícího výzkum na britském Institute for Computational Cosmology, University of Durham, na německém Max Planck Institute for Astrophysics a také na holandské Groningen University. Společně potrápili výkonné počítače, jimiž prohnali rozsáhlé a náročné počítačové simulace prvních krůčků, dětství i dospělosti naší rodné galaxie.
Počítačové simulace prozradily, že mnohé starobylé hvězdy z takzvaného galaktického hala, elipsoidního útvaru o poloměru 65 000 světelných let, který obklopuje klasický spirálovitý tvar vnitřku Mléčné dráhy, ve skutečnosti vznikly v malých sousedních galaxiích, pozřených Mléčnou dráhou během miliard let její existence. Ohromné gravitační síly při těchto střetnutích vyrvaly mnoho hvězd z rozpadajících se galaxií dlouho před vznikem našeho Slunce a dnes je najdeme právě v galaktickém halu, jednotlivě nebo jako kulové hvězdokupy.
Podle šéfa celého výzkumu Andrewa Coopera z Durham University uchovává galaktické halo naší galaxie informace o pradávné minulosti, stejně jako vrstvy pravěkých hornin o historii planety Země.
Počítačové simulace Cooperova týmu se rozbíhaly v době před 13 miliardami let, přičemž s pomocí obecných zákonů dnešní fyziky modelovaly vývoj temné hmoty a hvězd v simulované Mléčné dráze. Jde o dosud nejrealističtější simulace života Mléčné dráhy, umožňující vědcům zoomovat výsledky komplikovaných výpočtů na velmi jemné detaily struktury galaktického hala.
V galaktickém halu, které na rozdíl od spirální části galaxie neobsahuje skoro žádný mezihvězdný prach, dnes sídlí přibližně jedno procento hvězd Mléčné dráhy. Galaktické halo se pohybuje, takže se jeho hvězdy občas dostanou do blízkosti hvězd ve spirálních ramenech galaxie. Podle všeho mezi ně patří i několik malých hvězd ze sousedství našeho Slunce, například takzvaná Kapteynova hvězda, červený trpaslík spektrální třídy M1 v souhvězdí Malíře (Pictor), který je momentálně ve vzdálenosti zhruba 13 světelných let od Slunce. Chemické složení Kapteynovy hvězdy naznačuje, že pochází z kulové hvězdokupy Omega Centauri (NGC 5139), která je zřejmě pozůstatkem jádra dávno snězené trpasličí galaxie. Jinou hvězdou z galaktického hala je Groombridge 1830 ze souhvězdí Velké Medvědice (Ursa Major). Jde o žlutého podtrpaslíka třídy G8, který je dnes od Slunce vzdálený zhruba 30 světelných let.
Pramen:
Durham University 30. 6. 2010
Wikipedia (Spiral Galaxy).