Kulové blesky jsou poměrně známým fenoménem, ale odborníci toho o nich vědí překvapivě málo, i když většinou nepopírají jejich existenci. Bývají to kulovité útvary o velikosti hrášku až balónu o průměru několika metrů, které se obvykle vyskytují při bouřkách s blesky. Existují ale mnohem déle, než klasické údery blesků, které svítí pouhé zlomky sekundy. Jejich několikavteřinový život může skončit nenápadným zmizením nebo i spektakulární explozí. Věda donedávna považovala kulové blesky za výmysl, před časem však vědci změnili názor. Problém je v tom, že informace o kulových blescích vesměs pocházejí od náhodných svědků, kteří mají co dělat, aby se s nečekaným a jistě velmi stresujícím zážitkem srovnali. Kulové blesky jsou totiž poměrně vzácné a šance, že by je viděl specialista na blesky je tudíž velmi malá. V poslední době sice proběhlo několik laboratorních experimentů, které vytvořily objekty podobné kulovým bleskům, zatím ale není vůbec jasné, jestli jde o realistické modely nebo jen povrchní podobnost.
Ohledně původu kulových blesků existuje celá řada více či méně extravagantních hypotéz. Podle jedné z představ by kulové blesky mohl vytvářet hořící křemík vypařený po zásahu klasického blesku, podle jiné jsou kulové blesky vlastně shluk nanočástic, z nichž každá funguje jako maličká baterie vytvářející elektrický proud. Mario Rabinowitz v roce 1999 vytvořil pozoruhodnou hypotézu, podle níž jsou alespoň některé kulové blesky způsobené průchodem primordiálních černých děr, které by podle některých představ měly dosud existovat z dob, kdy byl vesmír ještě hodně žhavým a hustým kojencem. Podle dalších hypotéz by kulové blesky mohly být rotujícím elektrickým dipólem, aerogelem nebo například zvláštní formou intenzivního světla.
Alexander Kendl a Joseph Peer z University of Innsbruck nedávno představili novou hypotézu, podle níž jsou kulové blesky vlastně jenom halucinace, které v hlavách očitých svědků vytváří magnetické pole doprovázející určité typy klasických blesků. Navazovali tím na představu Geralda a Vernona Coorayových z roku 2008, kteří si všimli, že pacienti s epileptickými záchvaty v týlním laloku mozku mívají halucinace podobné pozorováním kulových blesků. Kendl a Peer zjistili, že magnetická pole, vznikající při 1-5 procentech klasických úderů blesku, jsou ve svých parametrech řádově srovnatelná s magnetickými poli, během nichž se při takzvané transkraniální magnetické stimulaci (TMS) vytvářejí halucinace, rovněž podobné pozorovaným kulovým bleskům.
Působením relativně silných a proměnlivých magnetických polí během transkraniální magnetické stimulace nebo i při magnetické rezonanci mohou vznikat magnetofosfény – zrakové vjemy reálně neexistujících zářících tvarů vytvořené magnetickým pole přímo v optických nervech. K vyvolání vize kulového blesku je podle Kendla a Peera nutné, aby vzácný typ blesku, který vytvoří dostatečně silné a trvalé magnetické pole, uhodil 20-100 metrů od pozorovatele.
Ke vjemu kulového blesku by pak mělo dojít u jednoho procenta takových pozorovatelů, samozřejmě nezraněných a to i pokud jsou v budově nebo například v letadle. Nakolik je tato hypotéza reálná?
Přestože jsou kulové blesky hodně vzácné, tak se shodou okolností otec autora tohoto komentáře, vzděláním dopravní inženýr, stal dvakrát za život očitým svědkem kulového blesku. Poprvé přibližně v roce 1955, kdy se po zásahu blesku do protějšího domu výboj rozprskl do množství malých explodujících žlutooranžových kulových blesků. Po druhé pak kolem roku 1985, kdy se kulový blesk vytvořil za přítomnosti nejméně pěti dalších osob, včetně bratra autora komentáře, přičemž sám autor tehdy z dálky slyšel ohlušující explozi a zahlédl jasný záblesk. Šlo o žlutooranžovou kouli velikosti fotbalového míče, která se několik sekund pohybovala při zemi po křivé dráze. Všichni prý tehdy viděli to samé a rozhodně prý nešlo o halucinaci, ale o velmi živý a nebezpečný prožitek. Na základě tohoto i mnoha dalších pozorování lze alespoň v některých případech přesvědčivě zpochybnit představu, že by kulové blesky měly být pouhou halucinací, byť jejich fotografie jsou extrémně vzácné a působí spíše podezřelým dojmem. U vzácného několikasekundového úkazu to ale není nic zvláštního.
Prameny:
arXiv:1005.1153v2, Wikipedia (Ball Lightning, Phosphene).