Když japonská vesmírná agentura JAXA 9. května 2003 úspěšně vypustila meziplanetární sondu Hajabusa (česky Sokol), nikdo z jásajících operátorů nejspíš netušil, jak bude tato mise nakonec dramatická. Hajabusa měla každopádně velkorysé cíle.
Kromě testů celé řady kosmických technologií, včetně iontového pohonu či autonomní navigace, se Japonci chtěli zmocnit trofeje za odběr vzorků z povrchu planetky a jejich dopravy zpět na Zemi. Cílem mise se stala planetka (25143) Itokawa, objevená 26. září 1998 coby člen takzvané Apollonovy skupiny planetek protínajících dráhu Země a Marsu, která zároveň patří do skupiny potenciálně nebezpečných těles blízkých Zemi. V 21. století se dostala nejblíže Zemi 26. dubna 2004, kdy od nás byla vzdálená 1,9 miliónu kilometrů. Itokawa připomíná bramboru o rozměrech 540 krát 310 krát 250 metrů, složenou převážně z křemičitanových hornin a nepravidelně rotující rychlostí jedné otáčky za 12,12 hodiny. Podle měření obřího radioteleskopu v kalifornském Goldstone, potvrzeného posléze i sondou Hajabusa, je Itokawa vlastně binární planetka neboli dvojplanetka, jejíž dvě části jsou držené pohromadě slabou gravitací. Planetka Itokawa pravděpodobně pochází z doby vzniku Sluneční soustavy a oproti původní předpokladům je její povrch velmi členitý a geologicky pestrý.
Plánované přistání sondy na povrchu planetky, odběr vzorků a vypuštění malého průzkumného robota modulu Minerva bylo nečekaně komplikované a vzhledem k technickým zádrhelům a nepřízni osudu není dodnes jasné, zda se sondě Hajabusa vůbec povedlo nějaké vzorky odebrat. Robot MINERVA (čili MIcro/Nano Experimental Robot Vehicle for Asteroid) byl úplně ztracen a po několikanásobné ztrátě spojení a poruchách orientačního systému i pohonu sondy, byly i šance sondy Hajabusa na přežití poměrně slabé. Nakonec se ale podařilo dotyčnou sondu dostat zpátky pod kontrolu a opatrným řízením ji dostrkat zpátky k Zemi. Hajabusa nakonec se nakonec vrátila domů přibližně 3 roky po původně naplánovaném přistání.
Přistávací modul se vzorky nakonec 13. června 2010 dopadl do divukrásné pouště veliké uzavřené vojenské oblasti Woomera Prohibited Area (WPA), která se rozkládá ve střední části Jižní Austrálie.
Tam si pro něj přiletěli lidé z JAXA a 18. června, už na japonské půdě, ve speciální laboratoři a za pomoci specialistů z NASA, zahájili velmi delikátní a pozvolný proces pečlivého otevírání kontejneru, který by snad mohl obsahovat vzorky prachu z planetky Itokawa. Badatelé mají pochopitelně strach ze znečištění cenného nákladu sondy Hajabusa pozemským mikroorganismy a možná i hrůzu z vražedných vetřelců, pokud si ještě pamatují děj románu Kmen Andromeda od Michaela Crichtona. Kompletní otevření kontejneru by mělo trvat týdny a potvrzení přítomnosti případných vzorků z planetky Itokawa celé měsíce, během nichž bude stále sílit zvědavost veřejnosti.
5. července 2010 se objevily první informace o tom, že kontejner z přistávacího modulu sondy Hajabusa skutečně něco obsahuje. Japonští vědci nakoukli do ještě ne zcela otevřeného kontejneru a zahlédli v něm více než deset pouhým okem viditelných teček. Zatím ale ještě nemohou potvrdit, zda se opravdu jedná o kosmický prach z povrchu planetky. Zároveň se jim podařilo objevit dvě drobné částice, každou z nich o něco přesahujících rozměr 10 mikrometrů. Potíž je v tom, že při přistání sondy Hajabusa na planetce Itokawa nefungoval systém, jehož úkolem bylo odpálit do povrchu Itokawy projektil a zvířit tak prach před zamýšleným odebráním vzorků. Hajabusa se sice snažila i tak něco odebrat, zatím ale není vůbec jasné, zda se jí to alespoň v malém množství podařilo. Už samotný návrat pouzdra na vzorky od planetky je velkým úspěchem agentury JAXA, nikdo ale nepochybuje, že by si objev a analýzu vzorků z prastaré planetky užili ještě daleko lépe. Dočká se nakonec Japonsko zklamání anebo významné trofeje meziplanetárního výzkumu?
| Zpátky na Zemi ve Woomera Prohibited Area. Kredit: AFP/HO/JAXA. | Co jsme dneska ulovili? Kredit: AFP/HO/JAXA. |
Pramen: AFP 5. 7. 2010, Wikipedia (Hayabusa, Itokawa).