Myrmekofytní flóra má pro mravence slabost. Nejznámějším příkladem je zřejmě soužití mravenců a akácií. Strom nabízí mravencům úkryt ve zduřelých trnech, napájí je nektarem a krmí je na tuky bohatými zvláštními tělísky. Mravenci na oplátku chrání akácii před konkurencí jiných rostlin (cizí rostliny v okolí ničí mravenčí nájemník pomocí kyseliny mravenčí), před hmyzími škůdci (ty mravenci jednoduše sežerou) a před býložravci (ti jsou zahnáni na útěk mravenčími štípanci). Francouzští a španělští biologové narazili na mnohem méně známé, ale o to zajímavější spojenectví mravence druhu Azteca andreae s rostlinou Cecropia obtusa. Rostlina a mravenec společně tvoří suchý zip. Mravenec dodává jeho „ostnatou“ část, rostlina pak nabízí povrch se „záchytným“ povrchem.
Mravenci Azteca andreae z pralesů Francouzské Guayany jsou, jako ostatně většina mravenců, velmi agresivní lovci. Jedna dělnice tohoto mravenčího druhu váží asi 0.0014 gramu. Přitom jsou tito mravenci s to ulovit i hodně velký hmyz o hmotnosti kolem 10 gramů. Zvláště hojnou kořistí jsou kobylky, saranče a jejich nymfy.
Mravenci používají k lovu důmyslný trik, v kterém je jim nápomocná hostitelská rostlina. Dělnice se uschovají na spodní straně okrajů listu a číhají s kusadly rozevřenými na oběť. Pokud kořist usedne na okraj listu, je ztracena. Číhající mravenci ji chytí kusadly a drží ji tak dlouho, dokud se k ní neseběhne dostatek dělnic, které jim jednak pomáhají v držení kořisti a jednak kořist zabijí. Kořist je mravenci na listu „ukřižována“. Mimo okraje listu jsou mravenci v lovu neúspěšní. Naopak, kořist, jež se náhodou objeví ve středu listu se několik dělnic pokusí nahnat na okraje a tam ji ulovit konvenční „okrajovou“ technikou“. Kořist udrží i velmi malý počet mravenců. Při pokusech se ukázalo, že každá dělnice udrží sama břemeno o hmotnosti 8 gramů, tedy předmět skoro 6000krát těžší než je ona sama.
Mravencům pomáhá v těchto výkonech princip suchého zipu. Na konci nohou mají háčky, které slouží jako „ostrá“ strana suchého zipu. Spodní strana listu Cecropia obtusa je hustě porostlá trichomy, které jí dodávají sametový povrch „měkké“ části suchého zipu. Díky tomu se nemusí mravenec aktivně držet listu. Stačí, aby se zakousl do kořisti a nohou se „připnul“ k listu. Pak už udrží vše, co ho nepřetrhne. Právě na okraji listu má mravenec pro takové držení kořisti nejlepší podmínky a rozložení sil působících na jeho tělo je pro něj nejpříhodnější.
Nejde o jediný „sucháč“ v hmyzí říši. Nedávno se ukázalo, že čmeláci se zachytávají na některých květech velmi podobným způsobem. Mravenci Azteca andreae loví i na jiných rostlinách, např. na Cecropia palmata. Povrch listů těchto rostlin ale nenabízí tak dobrý „sucháč“ a lov je nejen obtížnější, ale i méně výnosný. Není nad Cecropia obtusa.
Mravenec Azteca andreae a jeho lovecké dovednosti.
A) Mladý list rostliny Cecropia obtusa na jeho okrajích jsou rozmístěni jednotlivé mravenci číhající na kořist. Uprostřed listu u jeho hlavní cévy je vidět zástupce blanokřídlého hmyzu, který se při troše neopatrnosti může stát obětí mravenců.
B) Hnízdo mravenců Azteca andreae na rostlině Cecropia obtusa.
C) Detailní pohled na číhající mravence
D) Mravenci v akci. Tentokrát ulovili velkou můru. Kořist může být více než 13000krát těžší než jednotlivá mravenčí dělnice.
A) Mravenci nashromáždění na okraji listu. Na jednom centimetru listového okraje jich může takhle číhat 4 až 5. Na deseti listech hostitelské rostliny jich číhá více než 8000.
B) Ukázka síly jednotlivých mravenců. Deseticent visí na vláknu, do kterého jsou zakousnutí tři mravenci. Minci ale drží jediný z nich označený šipkou.
Pramen pro text a zdroj použitých fotek:
Dejean A. et al. Arboreal ants use the „VelcroR Principle“ to capture very large prey. PLoS ONE 5 (6), e11331, 2010.
Dostupné volně na : https://www.plosone.org/article/info%3Adoi%2F10.1371%2Fjournal.pone.0011331