Studené oko Měsíce nám všem často připomíná, že ve své blízkosti máme poměrně veliké těleso, kde je spousta prázdného místa. Při každém úplňku se na měsíční tváři rýsují nejen místní krátery a lunární moře, ale i nevyužité příležitosti, které se v hojném počtu povalují na balvanu o průměru skoro 3 500 kilometrů, necelých 400 tisíc kilometrů od Země. Měsíc neodbytně láká, chce to jenom odvahu začít snít.
Právě takovou odvahu v sobě nalezla japonská konstrukční firma Shimizu Corporation. Nejsou to vlastně žádní nováčci, mají již na svém kontě celou řadu vydatně futuristických projektů, které v dnešní době, strádající nedostatkem zajímavých vizí, působí jako svěží deštík v poušti. Jejich novým objektem zájmu se stal prázdný a nevyužitý Měsíc, přičemž japonští vizionáři ze Shimizu neodolali pokušení zasurfovat si na vlně módního zájmu o sluneční energii.
Výsledkem je bezesporu giganticky ambiciózní projekt Luna Ring. Je to koncept těžby sluneční energie přesahující snad doposud všechny představy vývojářů solárních elektráren. Luna Ring je vlastně prstenec solárních panelů kolem celého rovníku Měsíce, tedy v délce kolem 11 tisíc kilometrů.
Tato ohromující soustava solárních panelů by v představách Shimazu napájela výkonné mikrovlnné zářiče a lasery, které by posílaly na Zemi získanou energii. Ta by nakonec byla na zemském povrchu přeměňována na elektřinu a posílána do věčně hladové rozvodné sítě. Podle představ autorů by projekt Luna Ring měl pokrýt veškeré energetické potřeby Země.
Shimazu ve svých plánech přisuzuje velkou roli dálkově ovládaným robotů. Ti by odvedli podstatný kus tvrdé práce a s nezbytnou podporou týmu astronautů, řešících především krizové situace, by postupně poskládali celý megaprstenec solárních panelů. Potřebné suroviny by přitom konstrukční týmy získávali převážně přímo na Měsíci, což by nesmírně zjednodušilo zásobování celé akce. Luna Ring by měl zpočátku průměr pouhých několik kilometrů a stavitelé by ho postupně rozšiřovali až do finální podoby o šířce kolem 400 km. Plán počítá se solárními panely i na odvrácené straně Měsíce, odkud bude nutné vést získanou energii k vysílacím zařízením na přivrácené straně velkorysou přenosnou soustavou. Samotný přenos na Zemi budou zajišťovat antény o průměru 20 kilometrů. Měsíc nemá žádnou atmosféru, což je pro projekt Luna Ring nesporné velké plus.
V případě realizace Luna Ringu se Shimazu a jejich partneři budou muset vyrovnat s nevyhnutelnými estetickými dopady úpravy měsíčního prstence na lidskou civilizaci. Lidé bývají citliví na sotva postřehnutelné změny v bezprostředním okolí a lze jen těžko odhadnout sílu uragánu, který se strhne po ohlášení zásadní změny designu samotného Měsíce. Určitě by také nebylo příliš prozíravé čerpat veškerou energii pro planetu Zemi z jediného, byť gigantického zdroje. Sebelepší konstrukce se jednou pokazí a tak extrémní energetická specializace by nás mohla jednou velice mrzet.
Po trpkých zkušenostech s následky legislativního pobláznění solární energetikou je obezřetnost jistě na místě.
Luna Ring je ale přesto pozoruhodnou vizí, o které stojí za to přemýšlet, už jenom kvůli její drzosti, v posledních letech docela vzácné. A kdyby náhodou tento megaprojekt nevyšel, Shimazu Corporation vytvořila celou řadu podobně odvážných futuristických konceptů, které by vůbec nebylo špatné realizovat.
Najde se mezi nimi soustava umělých ostrovů Green Float, vesmírný hotel na nízké oběžné dráze nebo osídlení pustých pouští s využitím kanálů a jezer s mořskou vodou, známé jako Desert Aqua-Net Plan.
Prameny:
Shimizu Corporation
ScienceDaily 27.4. 2010.