Ve výkonných dalekohledech je možné poblíž rovníku zahlédnout nápadnou tmavou skvrnu - Meridiani Planum, neboli Poledníkovou planinu (rovinu). S délkou 127 km a šířkou 63 km pokrývá 8 000 km2. Název souvisí s referenčním „marsopisným“ systémem – přes Meridiani Planum probíhá nejen marťanský rovník, ale i nultý poledník, marťanský „Greenwich“. Leží zde tedy počáteční bod s nulovou „marsopisnou“ výškou i šířkou. Nejvíce se o této oblasti mluvilo v létě 2003, kdy sem směřovala sonda Opportunity (přistála v lednu 2004). V tomto, pro meziplanetární vztahy Země - Mars památném roce 2003 si byly obě planety v rámci možností obou oběžných drah téměř nejblíže – necelých 56 milionů kilometrů (o „kousek“ blíže budou až v roce 2729). Asi málokoho z uživatelů internetové pošty tenkrát neobešel jeden z „nejvydařenějších“ e-mailových šprýmů – správa o Marsu, který se pozemšťanům bude jevit veliký jako Měsíc v úplňku.
I když se přiblížení opticky projevilo pro laické pozorovatele jenom nepatrně, pro astronomy skýtalo výjimečnou příležitost. Stačí si například uvědomit, že nedávno v lednu, když byl Mars k Zemi v roce 2010 nejblíže, to bylo o víc než 43 miliony kilometrů dál, než v roce 2003. Šanci využila jak americká NASA a poslala na rudou planetu dva úspěšné rovery Spirit a Opportunity, tak i Evropská vesmírná agentura ESA se sondou Mars Express, která obíhá planetu po eliptické dráze s největším přiblížením jenom asi 300 km.
Do přístrojového arzenálu sondy Mars Express patří i stereo kamera s vysokým rozlišením (HRSC - High Resolution Stereo Camera), kterou k projektu přispěli Němci. Dodává plnobarevné 3D snímky s rozlišením až 10 metrů, při největším přiblížení se k planetě jsou to ve vybraných oblastech zorného pole dokonce až 2 metry, i když jenom v černobílém provedení.
Tento kamerový stereo systém HRSC pořídil v září 2005, při 2 097. obletu planety, snímek z oblasti Poledníkové planiny. V centru snímku je 50m kráter vzniklý dopadem asteroidu. Jeho dno pokrývá tmavý materiál, připomínající pozemský vulkanický popel tvořený zejména drobnými částicemi křemičitanových minerálů jako jsou pyroxen a olivín. Malé kopečky uvnitř kráteru i vyčnívající struktury na svazích (na obrázku detail vpravo) jsou pravděpodobně místa, kde odolnější horninový materiál lépe odolává větrné erozi a vystupuje nad měkčí a více zvětralé okolí. Snímek zároveň odhaluje převládající směr větru, odvívající tmavý prach jedním směrem.
| Kredit: ESA/DLR/FU Berlin (G. Neukum)/MOLA |
Na obrázku vlevo nahoře od hlavního kráteru jsou dva menší s průměry 34 km a 15 km. Jejich dna jsou pokryta také tmavým materiálem. Je pravděpodobné, že jde o prach odvátý z většího kráteru a usazený v prohlubních těch menších.
| Pohled na impaktní kráter na Rovníkové planině pod větším uhlem. Kredit: ESA/DLR/FU Berlin (G. Neukum)/MOLA |
Detail z dna kráteru. Tmavé šmouhy i světlejší závětrné strany za terénními nerovnostmi dokládají, že marťanský vítr na Poledníkové planině vane převážně jedním směrem. Kredit: ESA/DLR/FU Berlin (G. Neukum) |
Uvedené snímky v mnohem větším rozlišení, jako i další nádherné záběry pořízené sondou Mars Express: Stránka ESA/Mars Express