Američané podle všeho závidějí Mexičanům jejich chicxulubskou katastrofu, obvykle považovanou za příčinu vybití velkých dinosaurů a dalších druhů v masovém vymírání na konci křídy.
V poslední době se totiž poměrně medializuje hypotéza spojující nevlídné ochlazení planety v mladším dryasu (Younger Dryas) s mimozemskou příčinou, nejčastěji výbuchem či přímo nárazem velké komety, popřípadě celého roje kometárních úlomků. Mělo k tomu dojít před 12 800 lety a tato kosmická příhoda tehdy měla odstartovat náhlý chladný zvrat v pozvolném oteplování na konci zatím poslední doby ledové, který trval 1300 krušných let.
Je bohužel typické, že ani tak nedávná změna klimatu, navíc změna rozhodně šťavnatá a nejspíš extrémně rychlá, kdy například v Grónsku bylo o 15 stupňů chladněji než dnes a na mnoha místech planety se znovu chopily moci kruté ledovce, dodnes není ani zdaleka vysvětlena. Ve skutečnosti existuje celá řada různě propracovaných teorií, do nichž se samozřejmě různou měrou míchá klimatická ideologie. Záhada ochlazení v mladším dryasu navíc velmi úzce souvisí s vymíráním americké megafauny, kdy se část odborníků snaží omilostnit pravěké lovce, podezřívané jako hlavní viníky bleskového vymření celé řady velkých amerických zvířat a svalit vinu na tehdejší klima. Mladší dryas také zřejmě ovlivnil osud lidí kultury Clovis, donedávna považované za úplně nejstarší obyvatele amerických kontinentů, což je pro Američany velmi lechtivé téma.
Bleskový náraz mladšího dryasu na pozvolna se oteplující pozemské klima odborníci obvykle přičítají na vrub vypnutí severoatlantického termohalinního proudění, k němuž mělo dojít v důsledku záplavy sladké vody z protrženého gigantického ledovcového jezera Agassiz. To se postupně vytvořilo při roztávání ledovcového štítu pokrývajícího během ledové doby severní Ameriku. Další možností je posun tryskového proudění v atmosféře na sever kvůli lokálním změnám klimatu při odtávání ledovcového štítu, což by mohlo dramaticky zesílit deště v severním Atlantiku a změnit mořské termohalinní proudy. Ani jedna z těchto hypotéz ale nevysvětluje, proč se například v jižní Americe ochladilo dřív, než na severu.
17. května 2007 se poprvé objevilo mimozemské vysvětlení mladšího dryasu, které počítalo s blízkou explozí anebo nárazem komety. Geologové kolem James Kennetta z University of California v Santa Barbaře zhruba před rokem přišli s výbuchy a nárazy ne jedné, ale celé řady ledových komet, případně křehkých uhlíkatých chondritů. V jejich představách roj takových objektů zasáhl atmosféru nebo přímo zemských povrch ve stylu znásobené tunguzské katastrofy právě v severní Americe, čímž způsobil rozsáhlé požáry, početné vymírání a posléze i rychlou změnu klimatu.
Zcela nedávno tuto hypotézu rozpracoval Bill Napier z Cardiff University Astrobiology Centre. Podle něj se před zhruba 20 až 30 tisíci lety nedaleko Země rozpadla ohromná kometa, ze které vzniklo vícero meteorických rojů. Dnešním pozůstatkem této události by měla být Enckeova kometa (2P/Encke) s nejkratší známou dráhou mezi všemi kometami, vracející se ke Slunci každé 3,3 roky a pak také roje Jižní a Severní Tauridy. Není bez zajímavosti, že z této skupiny těles podle některých představ pocházel i původce výbuchu na Tunguzce.
Napier tvrdí, že na začátku mladšího dryasu Země prošla nejméně jedním hustým rojem zbytků této komety. Během pouhé hodiny měly naší planetu zasáhnout tisíce těles srovnatelných s tunguzským objektem. Důkazem jsou podle Napiera a dalších vrstvy známé zhruba z 50 míst příslušného stáří rozsetých po severní Americe, které obsahují neobvyklé věci, jako například nanodiamanty, kovové mikrokuličky, iridium, zuhelnatělé zbytky či saze. Stejného původu by mohl být i známý meteorit z Tagish Lake, který dopadl 18. ledna 2000 v Yukonu. Vědci v něm nalezli dosud nejvyšší koncentraci nanodiamantů ze všech studovaných meteoritů.
Se závěry Napiera a ostatních milovníků deště komet zásadně nesouhlasí Vance Haynes, specialista na kulturu Clovis z University of Arizona. On a jeho lidé odebrali vzorky na stejných místech a ve stejnou dobu jako Napier a spol. a vzápětí rozebrali kometární hypotézu na kousíčky. Magnetické mikrokuličky mohla do inkriminovaných vrstev vzhledem k topografii odběrových míst naplavit tekoucí voda. V okolí se vyskytují v běžně nízké koncentraci.
Údajné zbytky po rozsáhlých požárech pravděpodobně pocházejí z ohnišť lidí kultury Clovis a nanodiamanty ve skutečnosti prší prakticky neustále na povrch Země z vesmíru. Haynes pochopitelně kosmickou příčinu ochlazení v mladším dryasu nemůže absolutně vyloučit, ale vidí ji jako nepříliš pravděpodobnou.
Na počátku mladšího dryasu se nepochybně něco stalo. V historii ledových dob to ale asi nebylo nijak výjimečné. Mladší dryas a před ním starší dryas jsou výrazné chladné a suché výkyvy, k nimž došlo při rozjezdu naší doby meziledové. Nebyly ale první ani poslední, jejich skromnějším následovníkem je například slavná Malá doba ledová a i z předešlých dob meziledových známe podobné chladné epizody. Přesto ale podle všeho americkou megafaunu nevyhubil zvrat klimatu. V jižní Americe se vymíralo až 400 let po údajné spršce komet a velcí karibští lenochodi zmizeli dokonce před pouhými 4700 lety. O vymírání megafauny v jiných částech světa ani nemluvě, to se mnohdy míjí se začátkem mladšího dryasu o desetitisíce let. Je stále jasnější, že pravým pachatelem tehdejší vymírání byli naši mlsní předci.¨
Prameny: Science Daily 1. 4. 2010, Science Daily 6.4. 2010 Wikipedia (Younger Dryas event).