Dnešní i dávno zetlelí dinosauři nepřestávají udivovat množstvím velikostí, tvarů a životních stylů, které dovedou během evoluce vytvářet. V poslední době se díky záplavě pozoruhodných nálezů z prostoru dříve velmi nepřístupné Číny znatelně proostřil náš pohled na křídový svět. V dobách předcházejících nemilosrdnému vymírání na konci křídy vynikala zejména pestrá sestava zvířat představujících široké spektrum variací na téma pták.
Tým čínských, kanadských a britských odborníků, v jehož čele stál Xing Xu z Institute of Vertebrate Paleontology & Paleoanthropology, Chinese Academy of Sciences nedávno obohatil seznam čínských dinosaurů o podivuhodnou novinku. Jmenuje se naštěstí vcelku poeticky Xixianykus zhangi, podle místa nálezu v okresu Xixia, ležícího ve východočínské provinci Henan. Právě tady, v 83 miliónů let starých vrstvách svrchní křídy, objevili nepříliš kompletní fosilní pozůstatky drobného tvora, ve skutečnosti jednoho z nejmenších dinosaurů, dosahujícího délky kolem půl metru.
Xixianykus zaujal hlavně svými proporcemi rychlého běžce. Velmi intenzívně totiž připomíná slavné road runnery, neuvěřitelně rychle běhající americké kukačky rodu Geococcyx. Dnešní road runneři sprintují rychlostí přesahující 30 kilometrů za hodinu a svým výkonem zaujali Chucka Jonese, šéfa animátorů u Warner Brothers a scénáristu Michaela Maltese, kteří v roce 1948 vytvořili šíleně pohyblivou kreslenou postavičku jménem The Road Runner. Kdyby ale pánové od Warner Brothers znali xixianykuse, mohlo být všechno trochu jinak. Spousta znaků xixianykuse totiž prozrazuje velmi běhavý životní styl. Nejkřiklavější je rozměr stehenní kosti, která je v porovnání s proporcemi spodních částí nohou nápadně krátká. Přesně takhle to je u řady dnešních rychlých běžců. Další vychytávky užitečné pro rychlé běžce se najdou předních nohách, pánvi i páteři xixianykuse.
Podle autorů má Xixianykus v rámci dinosaurů velmi extrémně stavěné končetiny. Nejde sice přímo odvodit, jak rychle mohl běhat, je ale jasné, že to byl velice schopný běžec. Jeho kostra také napovídá, že se živil vykopáváním termitů a mravenců. Xixianykus byl podle všeho extrémní alvarezsaurid, tedy příslušník skupiny převážně dost hbitých teropodních dinosaurů, často se sklonem k pojídání sociálního hmyzu.
Přímé důkazy zatím chybí, ale blízcí příbuzní xixianykuse vlastnili mohutné přední nohy s masivním drápem, kterým nejspíš rozhrabávali mraveniště či termitiště. Badatelé spekulují, že jeho pohyblivost a záliba v sociálním hmyzu vlastně docela dobře dává smysl. Dostatečně velká mraveniště a termitiště mívají poměrně velké rozestupy a někteří dnešní specialisté na pojídání termitů s mravenci pravidelně cestují na delší vzdálenosti. Zároveň si lze vcelku obstojně představit, jak jsou malí milovníci termitů cestující mezi jednotlivými koloniemi často ohrožování většími predátory a jak jim rychlý sprint může nejednou zachránit život.
Pramen:
ScienceDaily 29.3. 2010, Zootaxa 2413: 1-19.