Není to tak dlouho, co rozsáhlé britské studie skončily závěrem, že pěstování geneticky modifikované (GM) řepy je méně šetrné k životnímu prostředí než pěstování řepy „klasické“ (tedy nepodrobené genetické modifikaci). Týden se s týdnem sešel a máme tu výsledky jiné studie, která tvrdí pravý opak. GM-řepa je ekologická!
Tvrdí to Richard Phipps a Richard Bennett ze School of Agriculture na University of Reading v briském hrabství Berkshire. Podle Phippse bylo předchozí srovnání GM-řepy s její nemodifikovanou protivnicí velmi úzce zaměřeno jen na druhové bohatství polí, tedy na druhovou pestrost a biomasu plevelů a vybraných druhů hmyzu. Phipps provedl komplexnější hodnocení a vzal v potaz celkovou zátěž životního prostředí včetně množství spotřebovaných pohonných hmot při obdělávání polí, množství surovin a energie potřebných pro výrobu postřiků, vliv zplodin na ozonovou vrstvu a produkci tzv. skleníkových plynů. Výsledky jsou bezesporu zajímavé. Geneticky modifikovaná cukrovka je na spotřebu energie stejně náročná jako geneticky nemodifikovaná. V dalších ukazatelích už ale vede. Při jejím pěstování se produkuje méně skleníkových plynů, nižší je tvorba sloučenin přispívajících ke vzniku kyselých dešťů, menší je riziko tzv. eutorfizace povrchových vod (splachování živin, jež vede k bujení sinic a dalších mikroorganismů v povrchových vodních nádržích). Pěstování GM-řepy provází i nižší produkce nebezpečných prachových částic a nižší produkce karcinogenních sloučenin. Pokud jde o toxikologickou zátěž životního prostředí, je pěstování GM-cukrovky dokonce mnohem a mnohem šetrnější.

A teď si vyberte. Vedoucí předchozích bezesporu velmi důkladných studií Les Firbank se nechal slyšet, že tento širší pohled je zavádějící, protože ochrana ptactva může být mnohem důležitější než ochrana před skleníkovým efektem.
Není jasné, kde bere Firbank jistotu, že ptáci jsou důležitější než změny klimatu. A odkud čerpá přesvědčení, že globální oteplení nepostihne i jeho oblíbené opeřence.

Jen pro dokreslení si uveďme, že se v důsledku globálního oteplení v Arktidě šíří komáři i do zeměpisných šířek, kde dříve nebyli a sají krev ptákům sedícím na vejcích. Ztráta krve je tak vážná, že někteří ptáci hynou dřív, než vysedí mláďata. Z Arktidy v posledních třech letech skoro zmizel racek sněžní. Jeden z důvodů je ten, že jeho hnízdiště chráněná ledovci ztrácejí s globálním oteplením přirozenou ledovcovou bariéru a snáze k nim pronikají polární lišky. Před pěti lety žilo v Kanadě 5 000 racků sněžních. Dnes se jejich stavy odhadují na 500.

Bylo by bláhové si myslet, že kanadské racky zachrání britská GM-cukrovka. Ale na druhé straně, když už hodnotíme ekologické dopady zemědělství, měli bychom být co nejobjektivnější.

GM-cukrovka je „zelená“ plodina. Někteří badatelé ji ale považují za ekologického škůdce polí. Kde je pravda?


Racka sněžního už globální oteplení asi dostalo. Opravdu můžeme říct, že jsou pro nás ptáci důležitější než produkce skleníkových plynů? Trošku to zavání tvrzením, že pro Lese Firbanka jsou důležitější skřivani na britských polích než racci na Ellesmerově ostrově.