Jak každý uvědomělý občan planety ví, koráli jsou krásní, pilně staví korálové útesy, které hostí báječnou biodiverzitu a také jsou, jako na potvoru, velice choulostiví. Tak praví ekologické dogma. Což o to, bez ohledu na propagandu, koráli jsou opravdu krásní, nesmírně zajímaví a potápění na korálovém útesu v horkém mělkém moři je radost, které se jen tak něco nevyrovná.
Jak je to ale s jejich choulostivostí? Při sledování vědeckých i nevědeckých médií lze snadno nabýt dojmu, že koráli jsou možná jenom vybájený mýtus, protože něco tak nehybného, křehkého a zranitelného, s neméně choulostivými a přitom životně důležitými symbionty, nemohlo v oceánu přežít ani tisíce, natož milióny let.
Nedávno se korálům a jejich odolnosti vůči změnám prostředí podíval na zoubek známý odborník na ekologii korálových útesů John Pandolfi z ARC Centre of Excellence for Coral Reef Studies a University of Queensland, který s týmem kolegů prostudoval celkem osm korálových útesů z oblasti zálivu Huon na Papui -Nové Guinei. Badatelé odebírali vzorky z fosilních vrstev do stáří mínus 416 tisíc let, přičemž se soustředili na společenstva korálů, dírkonožců ze dna tehdejšího oceánu a také společenstva ruduch vytvářejících tvrdé vápenité stélky ze skupiny Corallinales.
Během zkoumaného období historie se na planetě střídaly doby ledové s krátkými teplejšími epizodami dob meziledových, což se dramaticky projevovalo i v zálivu Huon. Je to vůbec poprvé, co se dozvídáme, jak se zachovají korálové útesy při poklesu hladiny moře o takřka nepředstavitelných 120 metrů oproti dnešnímu stavu.
Hnidopich by samozřejmě mohl namítnout, že dnes žijeme spíše v obavách ze vzestupu hladiny světového oceánu, ale pro korály, přizpůsobené životu v poměrně úzkém rozmezí vhodných podmínek, je to vlastně úplně jedno. Tak to je při každém příchodu nové doby ledové. A když doba ledové končí, tak moře zase vždycky dramaticky stoupá, často velmi rychle. A mnohé výkyvy klimatu v rámci jednotlivých ledových a meziledových dob znamenají pohyb oceánu o metry. Nahoru i dolů. Nepochybně je to vždy pro korály v oceánu všude po světě nesmírná katastrofa.
Přesto tu koráli stále jsou. Je evidentní, že příšerné výkyvy klimatu a hladiny oceánu nějakým způsobem zvládají. Data Pandolfiho týmu to potvrzují. Ukazuje se, že korálové útesy jsou během těžkých časů úplně stejně bohaté, jako jindy. Jen konkrétní druhy, které je vytvářejí, jsou jiné. Nejen selský rozum, ale i tvrdá vědecká data ukazují, že koráli dovedou překvapivě úspěšně přečkat zničující změny prostředí. Jejich ekologie je po změně prostředí trochu odlišná, což je pochopitelné vzhledem k odlišnému druhovému složení. Ale pestré a krásné jsou stále stejně.
Pandolfi a spol. samozřejmě jedním dechem dodávají nezbytná zaklínadla, že přes očividnou odolnost korálových útesů, dalece převyšující dosavadní představy, by se rozhodně neměly podceňovat změny, kterým korálové útesy čelí v moderní době. Změnu kvality vody, složení rybích společenstev nebo blednutí korálů v mnoha oblastech jistě nelze popřít. Na druhou stranu, o přechodech mezi dobami ledovými a meziledovými nemáme zatím tolik informací, abychom mohli detailně hodnotit jejich krutost k tehdejší přírodě, jakékoliv srovnání je tudíž spíš pocitem, než seriózní analýzou.
Pro korálové útesy jsou každopádně závěry Pandolfiho týmu skvělou zprávou. Krása nemusí být vždycky doprovázena nepraktickou choulostivostí.
Prameny: University of Queensland 28. 2. 2010
Ecology 91: 191-200.
